LITERATURA A BIBLIOGRAFIE

Český kras v turistickém průvodci J.Dostála

Vydávání turistických průvodců má v Čechách přibližně stoletou tradici. Např. o území Českého krasu můžeme nashromáždit několik desítek souhraných i dílčích průvodců různé kvality. Většina z nich přináší málo nových informací, ale stávalo se, že sestavením takového průvodce byl pověřen místní znalec, který léta sledoval nejenom odbornou literaturu, ale i noviny a příležitostné regionální tisky. V takovém případě v průvodci nalézáme i jedinečné, jinde neuvedené údaje. V roce 1947 vyšel ve dvou dílech a celkovém rozsahu 440 stran dvoudílný průvodce "Okolí Prahy - západní část" sepsaný Jaroslavem Dostálem a obsahující geologickou část od Radima Kettnera a botanickou část od Josefa Dostála. I přes různé nepřesnosti i chyby považuji tohoto průvodce za jednoho z nejlepších (ne-li nejlepšího) napsaných o této části Čech. Vybírám z něj důležité a málo známé údaje týkající se Českého krasu. Text, pokud je uváděn v autentickém znění, je označen uvozovkami. Některé údaje je však nutné vysvětlit nebo zařadit do souvislostí - poznámkový aparát je tedy bez uvozovek. Cílem této zprávy je soustředit a vyhledat všechny dostupné střípky informací o našich krasových oblastech, což je jedním z hlavních průběžných motivů časopisu Speleo. Údaje jsou řazeny po lokalitách.

Hlubočepské jezírko

"Po několika krocích spatříme nečekaný obraz. V klíně rozervaných skal se rozlévá jezero, přírodní koupaliště. R. 1912 při lámání kamene vytryskl mocný pramen a naplňoval rychle kotlinu, že dělníci stačili sotva odpřáhnout koně a utéci. Povozy a náčiní zůstalo pod vodou. R.1916 byl učiněn pokus vyčerpat vodu. Dvě parní stříkačky pracovaly nepřetržitě 70 hodin, ale voda klesla jen o 1,5 m. Jezírko zůstalo a jako mořské oko krášlí blízké okolí Prahy. Je 142 m dlouhé, 21 m široké, místy až 16 m hluboké. Je koupalištěm." Další popis Prokopského údolí nepřináší nové, neznámé údaje.

Radotínské údolí
"V Radotínském údolí byly před 50 lety konány pokusy o využití spodních vod pro Prahu. Bylo založeno 20 zkušebních studní." Zajímavý údaj ukazuje na možnost krasového odvodňování do údolní nivy.

Mořina
"V Mořině narodil se r. 1820 Jakub Eduard Polák, lékař v Egyptě. Učil v Zeheránu, založil tam chirurgickou kliniku, prozkoumal Persii, napsal persky, arabsky a latinsky "Vocabularium medicum". Původ jména Mořina asi souvisí se smrtí (mors, mord, Morana, Moráň). Blízko okraje Českého krasu u Hostomic známe ještě jednu Mořinu - je to "kraj lesa blízko Běštína pod brdským Plešivcem, kde je 30 pravěkých mohyl." Údaj o jménu Mořina může mít archeologický význam.

Srbsko
"V Holanově statku se zachoval roubený špýchar. První lom otevřen r. 1882. Vytěží se ročně 1500 vagonů vápence do železáren a cukrovarů, 2400 vagonů páleného vápna. Lom Pražské železářské společnosti v Srbsku dá 4000, v Hostimi 7000 vagonů do vlastních železáren v Králově Dvoře a Kladně. Firma Petzold a spol. vytěží 10000 vagonů drobného vápence do omítky. Spojené továrny na staviva mají tu svůj lom. V Srbsku se narodil r.1865 JUDr. Václav Melichar, advokát v Praze, který přeložil do italštiny "Prodanou nevěstu".

Sv.Jan pod Skalou
Za zmatenými údaji o jeskyních nalezených v roce 1941 u Kubrychtovy boudy a ve Sv.Janu tušíme popularizační články J.Petrboka, týkající se jeskyně Nad vodopády a klášterního sklepa. Výšku skalní stěny ve Sv.Janu uvádí J.Dostál 209 m, stáří kříže na skále z roku 1902. Odvolávka na obraz Julia Mařáka "Sv.Jan pod Skalou".

Hostim
"Mlynář Klapka zachránil chorou ruku čtrnáctiletému chlapci Jaroslavu Čermákovi, později slavnému malíři, který tehdy z vděčnosti namaloval portrét svého lidového lékaře."

Dolování na Kladensku
Zajímá nás, protože rozvoj kladenských hutí souvisí s rozmachem těžby vápence na Berounsku. "Drvoštěpové Václav Burger a Jukub Oplt za poledního odpočinku 22.7. 1772 pozorovali, že krtek vyhrabuje kostičky lesknoucí se na slunci. Sebrali je a u kováře zjistili, že je to uhlí. R.1857 vytvořena "pražská železářská, r. 1885 zapálena první vysoká pec."

Mořínka
"V Mořince se narodil Václav Burger, ministr železnic v letech 1920-21. Velmi se zasloužil o stavbu železnic za Rakouska-Uherska. Studánka Stydlá voda s velmi studenou vodou s rozpuštěným vápencem, který se sráží na předmětech ležících delší čas ve vodě."

Karlštejn
J.Dostál zmiňuje prameny na Krabině jižně od Plešivce, kóty 362 m, které slouží k zásobování obce vodou. Jedná se o krasový pramen na kontaktu vápenců a vulkanosedimentárního souvrství, který po sobě zanechal skryté, ale dosti velké pěnitcové těleso zkoumané V.Ložkem (Čs.kras 25) o mocnosti nejméně 3m. Budeme li předpokládat, že každé travertinové těleso označuje větší či menší krasový systém, protože rozpuštěný vápenec musí odněkud přicházet, silně znejistíme, co se týče našich speleologických znalostí Českého krasu. Na tomto území dnes známe 18 travertinových těles o mocnosti i přes 10m (Měňanské údolí), které se táhnou v pásu od Koněprus, Měňan, Srbska do Karlického údolí a až do Malé Chuchle. Ani v jednom případě neznáme jeskynní systém související s travertinovými tělesy. Podíváme-li se však na možnost nálezu jeskynního systému z hlediska výskytu travertinu, musíme uvažovat o větších systémech pod Kobylou, Bacínem, pod plošinou mezi Tobolkou a Kornem, pod Plešivcem a Haknovou, v okolí Sv.Jana, pod západní částí Karlického údolí a v okolí Malé Chuchle. Obávám se, že Český kras ze speleologického hlediska vlastně neznáme.

Horní a Dolní Vlence
"Park je krajinnou kulisou Ženíškova obrazu "Oldřich a Božena". V popředí obrazu je dub od pily, na koni Vulkánu sedí Josef Šebestián, rytíř Daubek, starší psovod je pivovarský Zíma, mladší Ot.Jeřábek. Božena není určitá osoba, je souhrnem venkovských krásek. Z lesa vyhlížející dívka je slečna Maršová ze Suchomast."

Tetín v umění
"F.Engelmüller namaloval obraz "Nad Berounkou pod Tetínem", Jaroslav Panuška "Tetín na počátku křesťanství", Max Pirner "Pod Tetínem", Bedřich Havránek lept "Tetín", Václav Špála a Jan Slavík tetínské skály.

Císařská rokle
J.Dostál ji nazývá "Hlubokou". Uvádí odtud červeně zbarvený vápenec hlazený na mramor.

Koněprusy
"Narodil se zde r.1815 Jiří Macourek, kapelník turinského divadla, hudební skladatel. Jeho opera "Žižkův dub" hrána r.1847 ve Stavovském divadle.

Choteč
"Severně od vsi v lese Na zámkách stávala tvrz, snad první sídlo zakladatelů Chotče. Pověst vypravuje o královském zámku, prý Královská studánka v údolí Hrozném má po něm jméno." Jako staré zámky či zámky jsou typicky označována stará hradiště. Blízko uvedeného místa byly nově učiněny bohaté archeologické nálezy několika kultur od lineární keramiky až po Kelty (V.Cílek, V.Daněček, J.Tipková, jsou uloženy v muzeu v Berouně).
-wc-

Literatura:
Dostál J. /1947/: Okolí Prahy. Západní část I.-II. Knižnice KČT.Praha.


NOVÉ KNIHY A ČASOPISY
Václav Cílek

Česká mutace časopisu PLAYBOY zklamala výběrem dívek i textů podobně jako nepravidelně vydávaný PIVNÍ KURÝR. Ukazuje se, že je nutné sáhnout k osvědčeným periodikám.

Časopis ČESKOSLOVENSKÝ KRAS již dva roky nevyšel. Nyní po delších jednáních byl uvolněn z rozpadávajícího se nakladatelství Academia a přešel pod naši Společnost. Smlouvu jako nabyvatel podepsal Pavel Bosák. Vydávání Československého krasu nás bude ročně stát víc jak 100.000, Kčs, které snad získáme od MŽP. Dokud se situace nevyjasní, platí úsporná opatření stran tiskovin vydávaných ČSS. Zredukována byla zejména Knihovna ČSS, kde je situace jednoznačná pouze u dvou připravovaných titulů Speleologického slovníku a Speleoalpinismu.

SLOVENSKÝ KRAS (vydává Muzeum ochrany prírody a jaskyniarstva v Liptovskom Mikuláši, výkonný redaktor Jožo Hlaváč) by měl vycházet i nadále, i když to nebude jednoduché.

O STALAGMITU nemáme žádné zaručené zprávy, ale příští číslo čekáme již brzy každým rokem.

Časopis PAMÁTKY A PŘÍRODA se opět rozpadl na OCHRANU PŘÍRODY, kterou bude vydávat ČÚOP (redakce B.Kučera, Slezská 9, Praha 2, objednávky: PNS, Kafkova 19, Praha 6, 16000, 10 čísel ročně, předplatné 100,- Kčs) a časopis ZPRÁVY PAMÁTKOVÉ PÉČE, které bude vydávat Ministerstvo kultury ČR (10 čísel ročně, cena á 18,- Kčs, roční předplatné 150,- Kčs na adrese Nakladatelství Oswald, Nad Petruskou 10, 12000 Praha 2). Nulté číslo těchto zpráv vypadá mimořádně pěkně, první číslo přináší zprávy o gotických kostelech v Mořině a Budňanech v Českém krasu.

Slovenská speleologická společnost přestala vydávat svého Spravodaje či Spravodajce. Jeho místo zaujal JASKYNIAR (adresa redakce je: Hodžova 11, 03101 Liptovský Mikuláš, SSS), který je možné si objednat v Slovenském múzeu ochrany prírody a jaskyniarstva, Školská 4, 03101 L.Mikuláš a stojí za těch 20,- Kčs.

Oblíbený časopis LIDÉ A ZEMĚ odešel z Academie a sídlí dnes v Radlické 61, Praha 5, 15002, tel. 544941 8. Redakci nadále vede Miluše Žáková. Časopis vychází 12x ročně, stojí zatím 12, Kčs a vychází pod Mladou Frontou. Poněkud změnil náplň a z dřívějšího časopisu "pro středoškolské profesory zeměpisu" se z něj stal časopis českých cestovatelů. Má méně odborných článků, ale více plánků, cestovních informací, reklam a pěknou grafickou úpravu prostě můžeme jej doporučit.

Zájemce o historické podzemí a historii vůbec by mohl zaujmout obnovený ČASOPIS SPOLEČNOSTI PŘÁTEL STAROŽITNOSTÍ (redakce U Lužického semináře 13, Praha 1 Malá Strana, tel. 533611, vychází 4x ročně, cená á 10,- Kčs). Časopis je zatím užitečný zejména tím, že podává dosti obsáhlý přehled o různých obskurních tiscích regionálních muzeí a spolků.

Jinak si vás ještě dovolujeme upozornit na knihkupectví Českého geologického ústavu na Malostranském náměstí, kde se dají za staré ceny koupit geologické mapy (včetně nové série map 1:25000, ceny okolo 10,- Kčs) a vysvětlivky i různé starší geologické publikace za rozumné ceny. Až je doprodají, tak prostě nebudou a navíc není jisté, zda bude tento ústav a tedy obchod s geologickými publikacemi.

Poslední Saudkův seriál JESKYNĚ SATURN a další díla z nakladatelství Pavla Noska "Zlatý kůň" je možné zakoupit též ve specializované prodejně komiksů a báječné brakové literatury v průchodu u bývalých Piko vláčků na Příkopech.

Reambulované turistické mapy 1:50000 na základě vojenských map lze nejsnadněji získat v Melantrichu dole na Můstku zatím vyšla Šumava, Ašsko, Podyjí a Český ráj (cena 30,- Kčs).

MATOUŠEK V. /1991/: Archeologické mapy okrsu Beroun. Náklad 1000 ks. Vydalo Muzeum v Berouně.

Jedná se o 8 nepříliš přesných map v různých časových řezech od paleolitu až po Slovany. Je to pěkné dílo na školní nástěnku a pro posouzení hustoty osídlení a tím i vývoje kulturní krajiny na okrese Beroun.

JASKYNIAR 1991. Časopis SSS.
Profesionálně vypravený časopis s barevnou obálkou přináší na 64 stranách řadu pěkných článků o Plaveckém krasu, jeskyni Rysí hnízdo u Tisovce, o nové jeskyni v Červených vrších, o velmi zajímavé Medvědí jeskyni v Jánské dolině, která pravděpodobně souvisí s málo známou, ale velmi pěknou jeskyní Zlomísk a další zprávy týkající se zahraničních akcí a společenských událostí. Jaskyniar je velmi pěkný časopis, ale svou náplní se velmi blíží Slovenskému krasu, takže se prý stává, že normální řadoví jeskyňáři časopis s velkou úctou odloží do své knihovny, aniž by jej četli.

SLOVENSKÝ KRAS XXIX.
Dobře známá, kvalitní ročenka přináší na 200 stranách řadu pěkných, vesměs popisných článků (Jelšavský kras, Manínské bradlo, Bzybský masiv na Kavkaze). Zajímavý je Štelclův článek o radonu v Moravském krasu, ale nejvýš hodnotím studii J.Činčury et al. o svrchněkřídovém paleokrasu v Malých Karpatech. Ukazuje se totiž, že většina našich krasů prodělala ve svrchní křídě paleogénu obrovské rozpouštění spjaté s tvorbou jeskyní a závrtů. Kdo nevěří, ať běží do Slovenského krasu na horní etáž lomu Hosťovce, kde najde průřez závrtem vyplněný nepřemístěným souvrstvím svrchněkřídových sladkovodních vápenců. Podobný, ale přemístěný materiál najde ve Včelárech a pod Gombaseckou jehlou i na horní etáži Gombaseckého lomu. Vypadá to neuvěřitelně, ale ukazuje se, že část našich závrtů a jeskyní existuje už alespoň 70 milionů let. Pokud bychom Slovenskému krasu chtěli něco vytknout, což je v každém případě nespravedlivé, tak to je malá pestrost článků a nedostatek krátkých zajímavých zpráv, které časopisu vtiskují charakter víc než velké studie.

OKOLÍ BRNA A MORAVSKÝ KRAS. Turistický průvodce ČSFR 40, 1991, 343 stran, Olympia, Praha. 49,- Kčs. Pěkný, solidní průvodce oblíbené řady, která naštěstí stále vychází.

VYLITA B. et al. /1991/: Nové poznatky o karlovarské zřídelní struktuře. Knihovna ÚUG sv.63, náklad 700 ks, 15,- Kčs, 107 stran.

Autor to sice nepíše, ale zřídelní struktura se svým systémem kavern patří k nejdůležitějším jevům hydrotermálního krasu ČR. Pěkná informativní brožurka přináší cenné nové informace o celé struktuře, o vřídlovcích (což vlastně jsou hydrotermální speleotémy), jejich struktuře a chemismu. Téměř současně vyšla kniha stejného autora "S geologem po Karlových Varech".

HAUBELT J. /1991/: Geolog Radim Kettner. Vydavatelství Českého geologického ústavu, náklad 600 ks, 16,- Kčs, 103 stran.

Životopis nejvýznačnějšího českého geologa, který se celý život zajímal o kras (Domica, Moravský kras) z pera historika nikoliv přírodovědce. Tato užitečná publikace je sice některými geology odmítána jako další "haubeltiáda", nicméně pánbů za ní zaplať.

FOGLAR J. a SAUDEK K. /1991/: Jeskyně Saturn.

Poslední třetí díl kresleného seriálu Modrá rokle Ztracený kamarád v zaručené kvalitě a pečlivém provedení vydává za doporučenou cenu 13, Kčs nakladatelství Zlatý kůň. Pavel Nosek pravděpodobně nevstoupí do dějin speleologie svými objevy v Koněprusích, zato se mu jistě dostane čestného místa v dějinách českého komiksu. Na obálce líčí Pavel historii vzniku Saudkových seriálů a jejich téměř ilegální vydávání pod hlavičkou ČSS pouze se souhlasem ÚV ČSS. Takže až vám někdo bude vyprávět o tom, jak před rokem 89 byla ČSS prolezlá divnými lidmi, nevěřte mu, protože jinak by nebylo možné vydat seriály: Tajemství Zlatého koně, Po stopách sněžného muže, Trať se ztrácí ve tmě, Stříbrný poklad, Modrá rokle, Peruánský deník, Konec Sahrbergovy bandy, Ztracený kamarád, Arnal a dva dračí zuby a Štěstí a jiné příběhy. Později vyšly tři sešity příběhů Barbara Conana a pět sešitů Lovecraftových horrorů.

HOWARD, R.E. /1991/: Conanovu popularitu v ČR založila Česká speleologická společnost společně s klubem J.Vernea. Z četných nových vydání, z nichž některá jsou pirátská, vám můžeme doporučit první tři sešity Poutníka (12,- a 15,- Kčs, v prodeji na Příkopech u Piko vláčků) s tituly "Lidé černého kruhu" a "Barbar Conan".

VYSKOČIL Q.M. /1908/: Tatárek. Josef Vilímek v Praze. Zapomenutý autor, příbramský rodák, kombinuje ve svém díle pohádkové motivy důlních permoníků s historickými reáliemi hornického života na Příbrami včetně důlních neštěstí a stávek i s historickými pověstmi např. o dole Květná. Jeho dílo bude vždycky představovat okrajový, ale důležitý zdroj informací o myšlenkovém a pověrečném světě českých horníků. Od stejného autora viz též: Modré hory /1907/, Tajemná světla živých hrobů /1906/, Mechy rodných střech /1905/ aj.

WILSDORF H. /1987/: Montanwesen eine Kulturgeschichte. 410 stran, 380 ilustrací. Edition Leipzig. Německo. Obsáhlé dějiny hornictví, které začínají neolitickým hornictvím, pokračují přes antiku, hornictví Agricolovy doby až do naší doby. Pěkný přehled dějin hornictví v exkluzivním vydání. Kniha obsahuje důležitý soupis několika set citací vesměs monografií o historii hornictví, z nichž mnohé se týkají odlehlých regionů Indie, Asýrie, antického Řecka, Izraele a jiných lokalit. V knize nalézáme zmínky o mnoha českých lokalitách. Čestné místo patří Kutné Hoře a Jáchymovu.

PROSSER J., GREY H.V. /1990/: Cave diving communications. 59 stran, NSS Cave diving section, Branford, Florida, USA. V Modré díře v Karibském moři se potápějí Val a Joe. Najednou se proti Joemu vynoří jeskynní žralok a zakrouží okolo něj. Joe se vyděsí a signalizuje žraloka, tím, že okolo sebe opíše světlem kruh. Tento signál však obvykle znamená OKEY, takže do vody naskáčí další potápěči. Žralok má naštěstí dobrou náladu, takže na povrchu se potápěči nakonec domluví nejenom na signalizaci, ale také, kdo je větší vůl. Údajně velmi dobrá kniha (nejsem potápěč) o různých možnostech signalizace pod vodou. Z dalších publikací o potápění vydala NSS tyto publikace: Zumrick J.L., Prosser J.J., Grey H.V. /1988/: Cavern Diving Manual, Burge J. /198/: Basic underwater cave surveying.

THE BULLETIN: SOUTH AFRICA SPELEOLOGICAL ASSOCIATION. Vol. 31, 1990. Ročenka Jihoafrické speleologické asociace přináší řadu zajímavých článků. Prof. Tobias přináší zprávu o 24 letech výkopů Hominoidů v různých afrických jeskyních na klasických lokalitách Taung, Sterkfontein a Piltdown. C.D.Maxwell popisuje "Díru křováka" neboli Boesmansgaat. Je to řádný závrt o průměru okolo 100 m a hloubce 50 m. Na jeho dně je malé jezírko. Několika jeskynními otvory je možné proplavat do zatopené trubicovité prostory o hloubce minimálně 264 m a průměru okolo 100 m. Viditelnost ve vodě je 50 m, což je asi o 50 m víc než ve většině našich jeskyní. Ovšem při dně pokračuje jeskyně dvěma chodbami o výšce tak 30 m kamsi dolů do neznáma. Jediná možnost je poslat tam jako ve Vaucluse ve Francii (dosaženo 315 m) malou ponorku.

Nejvíc vzrušující je však Martiniho článek o systému MAGNET v kvarcitech východního Transvaalu. V Jižní Africe je známo asi 150 kvarcitových jeskyní většinou v Kapské provincii. Některé jeskyně byly nalezeny pomocí leteckých snímků. První krok spočívá v ověření velkých kvarcitových závrtů, v dalších krocích se pátrá po vývěrech a malých změnách ve vegetaci. Dr.Martini si na leteckém snímku našel něco, co by mohla být jeskyně. Byla to. Tři roky se šťoural v plazivkách, prokopával závaly, rozšiřoval chodby. Všechno docela sám. Nakonec vymapoval systém o celkové délce 2,4 km protékaný vodním tokem, osídlený dikobrazy a s krápníky z alofánu. Dno jeskyně je většinou tvořeno nepropustnou vrstvou břidlice, po ní širokými chodbami protéká podzemní potok, který má četné nízké odbočky a škvíry na povrch. Jeskyně vypadá jako vápencová až na to, že je v křemenci. V Kapské provincii se stal jiný zvláštní případ u obce jménem Paternoster se propadl strop jeskyně nešikovně nakopnutý pokladači potrubí. Jeskyňářský výzkum rychle našel jednoduchou 85 m dlouhou jeskyni. Šéf jeskyňářů posadil místního inženýra na kámen a strčil mu do ruky Bosákův Paleokras, který sebou tahá v baťůžku a doporučil mu, ať si nalistuje stránky 521- 536. Inženýr si je přečetl, vzdal díky jeskyňářům, Erasovi a Bosákovi, řekl, že už mu to je jasné a odešel jeskyni vyztužit betonovými pilíři.

WESTBROEK P. /1991/: Life as a geological force. Dynamics of the Earth. 240 stran. W.W.Norton. London. New York. Přírodní vědy prožívají v posledních letech něco jako sci fi. Smazává se rozdíl mezi živým a neživým, objevují se hypotézy jako Gaia, které hovoří o Zemi jako o jednom velkém super organismu, jež si sám uzpůsobuje své prostředí. Peter Westbroek ukazuje na různých geologických případech, čím přispívá život k evoluci Země a vývoji krajiny. I kras je do značné míry biogenní produkt, protože většina CO2, který rozpouští vápenec je odvozena z půdních baktérií. Zatím se málokdo dokáže dívat na kras ne z pohledu geomorfologa ale jako na ekosystém, ve kterém rozpouštění, srážení, zvětrávání hornin, tvorba reliéfů apod. je podmíněna složitými vztahy mezi mikroorganismy a ty jsou opět zasazeny do jiných složitých vztahů souvisejících např. s odčerpáváním vzdušného CO2 mořskými mikroorganismy.

KAFKA J. /1923/: Okolí Prahy. Ilustrovaný průvodce po Čechách. E.Grégr a syn, 300 stran. Praha. J.Kafka působil jako vychovatel v Suchomastech, později jako profesor geologie na Karlově univerzitě. Zároveň byl jedním ze zakladatelů české krajinářské fotografie. Vydával ve své době nesmírně populární soubor 18ti turistických průvodců, který obsáhl celé Čechy. Původních vědeckých prací nenapsal mnoho, ale patří mezi ně tři důležité monografie o paleontologických nálezech v jeskynních výplních Českého krasu z přelomu minulého a tohoto století. Protože patřil mezi krasové znalce Českého krasu, nesmírně nás zajímá, co o něm napsal ve svém průvodci. Kupodivu toho není mnoho. Opakuje starý údaj Arbesův o staré silnici z Chuchle do Prahy, která původně vedla Čertovou strouhou, tedy Chuchelským údolím. Barrandova skála tehdy hřbetem spadala až do vln Vltavy podobně jako Vyšehradská skála. Roku 1741 ji Francouzi odstříleli, aby si uvolnili cestu k obležené Praze. V letech 1809-11 zde byla postavena silnice. V Chuchli přebýval Jaroslav Vrchlický. Vycházely zde perucké vrstvy s otisky listů na povrch v horní části údolí. Vrch Bacín uvádí Kafka ve tvaru Bačín. Vyhlídku z jeho tehdy holého vrchu popsal malíř Mánes v dopisu slečně Slavínské, později Jindřišce z Rittesbergu. Kafka pracoval v Turských maštalích, v jeskyni Kobyla zničené lomem. Část obce Budňany v okolí nádraží zná jako Poučník. Byla zde vila význačného českého politika L.Riegra. Kafka zná jeskyně u Sv.Jana, zmiňuje se o jeskyňkách ničených lomy v okolí Srbska. Vrch naproti Skále ve Sv.Janu nazývá Mramor.

V Karlštejně upozorňuje na skalníky, kteří prodávají zkameněliny, ale nesprávně slepené. Hostim zná jako Hostín. I Kafka zná travertiny ve Sv.Janu, Kodě, Císařské rokli (zde mluví o těžbě vápencových bloků jako o současné) a Studeném potoku u Karlíka. Kafkův průvodce není vhodný materiál pro studium Českého krasu, je příliš povšechný. Je proto nutné obrátit se k jeho původním pracem, k nimž se doufám na stránkách Spelea ještě vrátíme.

PŘIBYL J., LOŽEK V., eds. /1992/: Základy karsologie a speleologie. 354 stran. Academia. Praha. Téměř před deseti lety bylo na vědeckém kolegiu rozhodnuto, že by měla být vydána vysokoškolská učebnice nauky o krasu, která by moderním způsobem navázala na obě výborné dřívější monografie Kunského "Kras a jeskyně" a Kettnerovu "Všeobecnou geologii". Sestavením učebnice byl tehdy pověřen F.Skřivánek. Když se asi dva roky nic nedělo, byli za nové editory prohlášeni J.Přibyl a V.Ložek. Byl jsem tehdy požádán, abych na jedné kapitole vznikajícího díla spolupracoval. Na dodání příspěvku jsme tehdy měli asi 14 dní. Ve velkém chvatu byla napsána větší část knihy a pak se téměř dva roky čekalo na jednoho z autorů, až dodá svůj příspěvek. Pak se další asi 4 roky nic nedělo, pouze P.Bosák po dodání rukopisu prošel celou knihu a vychytal nejkřiklavější rozpory. Mezitím se na rukopis nějak pozapomnělo. Proběhly jedny korektury a před pár měsíci další. Ty rovněž musely být hotovy během necelého týdne. Nakonec kniha k určitému překvapení vyšla, byť v nákladu pouze 700 výtisků místo plánovaných asi 2 3000 ks. Během těch několika let nebyl ani jednou svolán autorský kolektiv. Psali jsme svůj příspěvek a nevěděli, co píší ostatní.

Takže dnes, když poprvé držím v ruce hotovou knihu, mám pocit, že se jedná o užitečný polotovar a že se teď konečně autoři sejdou a domluví se, které části vypustí a které rozšíří, co zastaralo a co je nové. Co je třeba přepracovat, jaké obrázky doplnit. Jenže kniha je hotová, autoři se nikdy nesejdou a podobná monografie zase vyjde tak za 20 let. Tolik ke vzniku knihy.

Kniha samotná představuje sborník příspěvků různé úrovně a různě autorsky pojatých. To, co je na ní opravdu moderní, je široký záběr. Je z ní zcela patrné, že kras nejsou jenom jeskyně, ale také současné i fosilní ekosystémy, půdy, výplně, archeologické nálezy. Na knize je patrný značný posun v přístupu ke krasu. Kdysi to byla doména geomorfologů, dnes se zde setkávají biologové, geochemici, klimatologové, archeologové a další specialisté. V pokusu o celkovou syntézu různých pohledů na kras vidím hlavní klad knihy.

Kniha je celkově neuspořádaná. Např. o pseudokrasu (proč kapitolu nenapsal J.Vítek?) se mluví na třech místech, o krápníkové výzdobě ve dvou zcela nesouvisejících kapitolách, o travertinech tu a tam, pokud možno krátce a nesouvisle. Připomíná mi to roztroušenou sklerózu. Data, která patří k sobě se vyskytují průběžně ve směsi připomínající dort, který vařila kočička s pejskem. Ztrácí se souvislosti. Rozbor konkrétních nedostatků, které nalézám i ve své kdysi a narychlo napsané části, přesahuje možnosti této rubriky. Líbí se mi přehledné a sevřené kapitoly K.Sklenáře, V.Ložka a P.Bosáka. Výhrady mám vůči kapitolám o vlivu klimatu na tvorbu krasu, vůči některým geomorfologickým klasifikacím a hydrologii. Přál bych si, aby kapitolu o speleoterapii napsal lékař. Schází mi několik málo stránek o historickém podzemí. Nelíbí se mi pojetí i malý rozsah kapitoly o pseudokrasu.

Pokud budete ke knize přistupovat obezřetně, jako k úvodu a torzu zároveň, přinese vám řadu dobrých poznatků a budete rádi, že ji máte. Navíc se můžeme utěšovat, že jakákoliv publikace podobného typu je v současné době vítězství (Pyrhovo). Při malém nákladu asi bude brzy rozebrána. Mrzí mne jenom, že rukopis nedostal ve větší míře do spárů šťouravý a agresivní dr. Bosák, to bychom možná zírali nejenom my, ale i Springer Verlag.


RECENZE Pavel Bosák

Přibyl Jan, Vojen Ložek a kolektiv: Základy karsologie a speleologie, Academia 1992 (1991?), 356 str., 119 obr., 132,- Kčs.

Nebývá zvykem, aby jeden z autorů recenzoval publikaci, na které se autorsky podílel. Doufám, že mi to čtenáři prominou, jsem autorem pouze 5,5 str. z celkem 356. Na obsah publikace a jeho editorský a ediční charakter jsem neměl nejmenšího vlivu, a naopak, některé moje náměty a připomínky nebyly vůbec akceptovány, natož vyslyšeny. Nehovoří však ze mne uražená ješitnost, pouze obrovské rozčarování nad další zmařenou šancí a neodbornou prací vydavatelství Academia.

Cosi mne nutí si Vám postěžovat, protože to, co Academia vydala, je zmetek. Začněme vzhledem publikace a některými podstatnými náležitostmi. Tak nejdříve: na přebalu knihy jsou jako autoři uvedeni Jan Přibyl a Vojen Ložek s kolektivem (v zahraničí velmi neobvyklý způsob prezentace autorského kolektivu: uváděni bývají jen redaktoři /editoři/ pokud jimi jsou). Na záložce stejného přebalu je jako autorský konglomerát uvedeno: Jan Přibyl, Vojen Ložek, Bohumil Kučera a kolektiv, stejně tak na titulním listě i v copyrightu na rubu titulního listu. V tiráži pak k nim přistupuje ještě Josef Rubín coby autor rejstříku a odpovědný autor za sestavení fotografií. Vyvstává proto otázka: jak publikaci citovat? V knihovnách je to jedno, protože autorů je více než 3 a tak knihu nalezneme pod prvním slovem názvu, tedy pod Základy. K otázce redaktorské se pojí řada nejasností. Autorský kolektiv podepisoval smlouvu s nakladatelstvím Academia prostřednictvím tzv. zástupců autorského kolektivu, běžná praxe pro zjednodušení administrativy, kterými od počátku byli Jan Přibyl a Vojen Ložek. Teprve v hotové publikaci se autoři dozvídají, většinou s údivem, že k prvním dvěma přibyl i B.Kučera, který vydání knihy dlouhodobě sabotoval nedodáním své části a tím způsobil mnohaleté zdržení dodání rukopisu do tisku až hrozilo nebezpečí jeho stažení z nakladatelského plánu (škoda, že k tomu nedošlo). Tak tento "zástupce kolektivu" má i copyrightové právo, ač jednotliví autoři písemně toto přenesli prostřednictvím pouze původních dvou zástupců na nakladatelství Academia. To je ale otázka pro právníka specializovaného na autorské právo.

Dalším bodem je úroveň redakční práce. "Nádhernou" ukázku předvedli odpovědní redaktoři knihy, jmenovitě Ludmila Kuchařová a Aleš Dvořák uvedení v tiráži. Na jejich vrub zčásti padá to, co jsme již uvedli, ale zejména to, že není sjednocen např. rok vydání knihy. Na titulním listě je jako rok prvého vydání uveden letopočet 1992, na rubu titulního listu /!/ u copyrightu a v tirážní šifře (21 087 91) též 1991. Kdy kniha vyšla?

Graficky knihu upravil Oleg Man. Podle mého názoru by bylo lépe, kdyby to neudělal. Způsob řešení titulu knihy na přebalu a titulním listě je velmi neobvyklý. Podobně i pozice nadpisů kapitol a subkapitol je pohledově deformovaná. V každém případě, nakladatelství, které se svého času honosilo přívlastkem nejlepší vědecké u nás, vydalo svou vizitku o svém skutečném stavu, o profesionalitě svých redaktorů a kontrolním systému. Je to politováníhodné, již s ohledem na možnosti koedicí se zahraničím. Ale který zahraniční partner neznalý Academie a posuzující její schopnosti podle technického stavu recenzované publikace bude chtít vstoupit v jednání?

Nyní několik poznámek k obsahu. Editoři se obsahem publikace nejspíše příliš nezabývali a zdá se, že to ani neměli v úmyslu. Navíc byli vystaveni různým partikulárním zájmům a tlakům. Jde o slepenec nesourodých témat, nesourodě a nejednotně pojatých, napsaných i ilustrovaných. Již v době odevzdání díla do tisku (1986) šlo o jednoznačně zastaralou koncepci, zejména pokud se týká základních kapitol (krasová geomorfologie, hydrologie, typologie). V knize nenalezneme jednotící linii, jakousi červenou nit na které jsou navěšena dílčí témata logicky na sebe navazující. Mnohé z kapitol jsou popisné a špatně ilustrované. Podle vyjádření recenzentky díla, její připomínky mnohdy vůbec nebyly akceptovány a text upraven. U jiných titulů to automaticky značilo vyřazení z tisku. Jde patrně o výsledky již zmiňovaných partikulárních zájmů a bývalých vazeb.

Z mnohých kapitol se mi líbila jen určitá část. Zvláště to byla mineralogie a geochemie krasu (V.Cílek, J.Slačík, V.Šmejkal) přinášející originální přístupy a pohledy na geochemický cyklus prvků při krasovění, dosud nikde tak komplexně publikovaný. Zajímavé, pěkně zpracované a profesionálně koncipované jsou statě V.Ložka (Krasové sedimenty a půdy, Povrchové ekosystémy, Paleontologie krasu a jeskyní), O.Štěrby a J.Vašátka (Podzemní ekosystémy a ekotopy, Vliv člověka na podzemní ekosystémy) a K.Sklenáře (Speleoarcheologie). Sevřený a vyčerpávající je přehled krasu světa B.Kučery, plně odpovídající vymezenému rozsahu kapitoly. U některých obrázků však chybí přesnější citace zdroje. Profesionální je pak rejstřík J.Rubína.

Pseudokrasu je věnován jen malý prostor, ač tato problematika je velmi aktuální a diskutovaná. Pseudokrasové a krasu podobné jevy se vyskytují v celé škále hornin sedimentárních, vyvřelých, metamorfovaných i v ledu. Není mi jasné: (1) proč byla tato kapitola tak osekaná, ač redaktoři měli k dispozici dílčí část této kapitoly (křemence, karbonatity, led) a dále (2) proč tuto kapitolu nesepsal dnes náš nejlepší znalec pseudokrasové problematiky Jan Vítek. Že by znovu partikulární zájmy? Podobně i klimatickým a mikroklimatickým poměrům jeskyní se nedostalo žádoucího prostoru (autor A.Jančařík).

Ostatní, zde nezmiňované kapitoly raději nekomentuji. Srovnáme li pak recenzovanou publikaci s jinými kompendii, publikovanými od poloviny let osmdesátých (např. Jennings: Ford a Williams), musíme konstatovat, že Základy karsologie a speleologie, ač byl koncipovány jako základní dílo, výkladní skříň naší znalosti o krasu a dokonce i vysokoškolská učebnice /!/, zůstávají daleko pozadu jak prezentovanými základními informacemi a znalostmi o krasu, tak i způsobem koncepce, zpracování a ilustrace. V díle nejsou zmínky o rozsáhlých poznatcích téměř samostatných vědních disciplín v rámci karsologie, chybí zcela základní informace o chemismu a termodynamice procesu rozpouštění (komplexně zpracovaných v několika časopiseckých článcích prof.Dreybrodta již v době přípravy knihy), metody, výsledky a aplikace speleochronologických disciplin a fyzikálních metod výzkumu speleotém i sedimentů, koncepční modely vývoje jeskyní a jeskynních systémů a jejich trendy (Ford a Ewers, Ford), abych jmenoval jen ty nekřiklavější. V obecných znalostech vykazujeme touto knihou naši úroveň odpovídající asi šedesátým letům.

Velkým přínosem je pak to, že kniha ukazuje karsologii (o speleologii jako takové se v díle nedovíme téměř nic) jako multidisciplinární a samostatný vědní obor. Prezentuje, že na úrovni zvládáme jen obory, kde stačí mít odkryv, kladívko, lopatku, lupu či mikroskop a přemýšlivou hlavu. Na technicky náročnější discipliny nestačíme ani finančně, ani způsobem myšlení (za něj nemůžeme, protože je výsledkem "dokonalého" systému výuk v době socialistické éry vývoje naší společnosti). Publikace dokumentuje i neznalost a nezvládnutí moderních metod a postupů dnešní karsologie, jen zčásti založených na neznalosti literatury.

Čím skončit. Zdá se, že je dobře, že nakladatelství Academia se rozpadá a tak je mu zabráněno vydat podobná díla, vskutku komunistické pohrobky pojetím i úpravou, i nadále. Nevím, zda Vám mám koupi této knihy vůbec doporučit. S ohledem na nicotný náklad (pouhých 700 výtisků) se zdá, že v krátké budoucnosti půjde o sběratelsky zajímavé dílo, do kterého se asi vyplatí investovat 132, Kčs doporučené ceny, která obsahu ani formě knihy vůbec neodpovídá.

Redakční poznámka: Dr. Bosák vypracoval dvě verze recenze této knihy. Pro otištění jsme volili smířlivější, nežalovatelnou a téměř pochvalnou variantu.


Poznámky k recenzi Základů karsologie
Bohumil Kučera

Emoce předchozí recenze mě nutí napsat několik vysvětlujících řádek ke zmatečným prohlášením P.Bosáka.

O tom, abych byl uveden s oběma editory u názvu knihy (jako autor nejrozsáhlejší kapitoly) jsem se dohodl s nakladatelstvím, které k tomu dostalo písemný souhlas V.Ložka a J.Přibyla. Změna na obálce provedena nebyla, protože její návrh byl již zpracován výtvarníkem. Naopak nedopatřením jsem uveden u copyright tam měl být uveden jen V.Ložek a J.Přibyl, které všichni autoři zmocnili jako své zástupce ve věci autorských práv.

Nechápu, jak jsem mohl celá léta sabotovat vydání knihy. Její rukopis byl totiž editory odevzdán nakladatelství včas a podle plánu. Zřejmě si to P.Bosák trochu popletl. Svého času podal návrh na napsání knihy Základů karsologie a speleologie nakladatelství Academia F.Skřivánek. Tato publikace měla s tou, co právě vyšla, společný jen název. Nic víc. Členění kapitol i složení autorského kolektivu (v kterém jsem byl i já) byly zcela jiné. Knihu tento autorský kolektiv napsat nedokázal, několik let se překládaly termíny odevzdání publikace, až publikace vypadla z edičního plánu. Později podali návrh na vydání Základů karsologie a speleologie J.Přibyl a V.Ložek, s vlastní osnovou a členěním kapitol, zdůvodněním atp. a tento záměr prošel jako každý nově navrhovaný titul všemi koly schvalovacího řízení nakladatelství. V této publikaci jsem dostal za úkol zpracovat kapitolu rozšíření krasu ve světě. Nevím, jestli se dá zlořečit autorovi za to, že si nedokázal najít čas, aby napsal knihu, na kterou s nakladatelstvím uzavřel smlouvu. Myslím, že takový je život. Knihu nenapsal, smlouva propadla. Mě samotnému takto také propadla smlouva s Academií na jednu publikaci. Je to prostě tak, že už 13 let dělám po nocích a víkendech časopis Památky a příroda dnes Ochrana přírody a čas hledám těžko na to, abych se aspoň někdy trochu vyspal. Jestli je ale někomu možné za nenapsanou knížku vynadat, tak bych rád přátelsky vynadal Ferrymu Skřivánkovi. Před léty dostal od Artie nabídku na napsání knihy o použití drahých kamenů v památkách gotiky a renesance v Českých zemích. Měla vyjít i cizojazyčně. Těžko ji někdo jiný než Skřivánek napíše. Žádného jiného geologa, který by byl i fundovaný historik a památkář neznám. O tuto knihu by byl doma a zejména v zahraničí mnohem větší zájem než o jakoukoliv publikaci o krasu. Sám bych tu knihu chtěl. On ji ale myslím pro nedostatek času zatím nenapsal.

Když už tu mám slovo, chtěl bych něco říci ke zpracování kapitoly Kras ve světě. Několik let před tím, než jsem zpracování dostal zadáno, jsem pro ní schraňoval různé výpisky z literatury, psal s úspěchem a bezúspěšně do zahraničí do zemí, z kterých byly informace kusé nebo žádné. Pročítal jsem stohy článků ve speleologických časopisech, v kterých se líčí dobrodružné sestupy do podzemí, použitá lana, technika sestupu atp., ale někde třeba vůbec nenajdete, v jakých vápencích je jeskyně vyvinuta. Dokonce se někdy ani nenajde, v které krasové oblasti se jeskyňáři pohybovali. Určité nedokonalosti zpracování přispělo omezení dané publikačními možnostmi. Mnoho ze zpracovaných států v rukopisu jsem musel zkracovat až na polovinu. Údaje rychle zastarávají nebo se objevují nové. Před posledním přepisem celé práce jsem se snažil doplnit nové získané informace do textu, ale za všechno, co jsem doplnil, jsem samozřejmě musel něco vyškrtnout. Vyškrtává se hrozně těžko.

Ještě jedna podstatná informace. Původně bylo editory s redakcí domluveno, že kapitola Kras ve světě bude mít na konci literaturu samostatně. Po odevzdání rukopisů musel na pokyn redakce J.Přibyl obě literatury sloučit do jedné. Nevím, jestli při tom muselo něco vypadnout.

V recenzi P.Bosáka ještě padla zmínka o pí. Kuchařové. Od J.Rubína jsem zjistil, že uvedený nedostatek nepadá na její hlavu. Zmiňuji se o ní jen proto, že vím, jak na knize poctivě pracovala. Pečlivě opravovala jazykové nedostatky (kterých při vícečlenném autorském kolektivu bývá nepřehledně), odborné a místní názvy v různých přepisech od autorů. Pečlivě kontrolovala a opravovala geografické názvosloví, jak by to asi dělal málokdo.


Bibliografie časopisu Kras v Československu 1959/I/ - 1965/VI/ - doplněk bibliografie.
RNDr. Jan Himmel

Vážení kolegové,

obdržel jsem v těchto dnech Speleo 6 a musím konstatovat, že se mi zalíbilo hlavně proto, že je v něm méně věcí organizačních a více poučných často formulovaných nevážným způsobem vyjadřování, což pro širokou laickou veřejnost je čtivější za předpokladu, že je udržena určitá míra vtipnosti a to se myslím podařilo. Nemá li Speleo suplovat Československý kras, je to forma ještě únosná.

Bohužel však musím upozornit též na některé nedostatky. Týká se to precisnosti a úplnosti podávaných informací. Obsah musí být vždy dokonalý! Nepodařilo se to bohužel dodržet u článku "Bibliografie časopisu Kras v Československu" autorů J.Macháčkové a V.Cílka. Autoři bohužel neměli k dispozici kompletně všechna vyšlá čísla tohoto neperiodika, takže takto uvedená bibliografie je zkreslující a nepravdivá. Tento nedostatek je závažná proto, protože tento článek by byl první publikovanou bibliografií tohoto časopisu. Mám zpracovanou bibliografii neperiodika Kras v Československu již od r. 1986, ale zatím jsem neviděl možnost ji nikde publikovat.

Autorům unikly dvě poslední čísla (1964, 1 a 1965, 1). Po přečtení kritizované bibliografie jsem ve stylu uvedeného článku pořídil autorsky sestavený obsah obou čísel zvlášť a posílám jej. Bylo by zapotřebí pak opravit i úvod: nevyšlo šest ale osm a ne osm čísel ale deset! a časopis vycházel až do roku 1965.

Jako bývalý výkonný redaktor neperiodika Kras v Československu bych byl velice rád, kdyby o tomto neperiodiku, které se snažilo vycházet časopiseckou formou, ale jako časopis nesmělo být tehdy vedeno (tiskový dohled povoloval každé vydání zcela zvlášť) byla zveřejněna seriózní informace a též proto, protože pro mnohé autory je toto neperiodikum neznámé a přesto by v něm mohli najít závažné informace.

Proto také nabízím ke zveřejnění ve Speleu, že jsem ochoten zaslat zdarma (pouze za poštovné) xerokopie jednotlivých článků t.j. jeden článek, který dotyčného zajímá, ne celá čísla!

Věřím, že to nějak vyřešíte, aby informace byla úplná a seriózní a přeji redakční radě mnoho zdaru do další práce!

V Brně dne 27.února 1992
RNDr. Jan Himmel

Slovo úvodem

označ.č. datum vyjití počet str. náklad forma tisku
1-1959 neuvedeno 1-28 300 ofset
2-1959 neuvedeno 29-64 300 ofset
1-1960 neuvedeno 1-31 400 ofset
2-1960 15.10.1960 33-48 500 sazba
1-2-1962 15.8.1962 1-32 300 sazba
1-2-1963 15.9.1964 1-40 300 sazba
1-1964 20.2.1966 1-28 300 sazba
1-1965 20.2.1966 1-28 300 sazba

Tabulka přehledu neperiodika Kras v Československu

Rozvoj speleologie v Československu a obzvlášť na Moravě po 2.světové válce volal po časopisu, který by čtenáře informoval o dosažených výsledcích, poučoval, spojoval i vychovával. Iniciativy se ujali brněnští speleologové, organizovaní tehdy v největší amatérské speleologické organizaci Speleologickém klubu v Brně, jenž se stal v r. 1948 vydavatelem časopisu Československý kras. Časopis, jehož redakční radu vedl tehdejší předseda Speleologického klubu pan Antonín Boček, se neomezil pouze na brněnský speleologický zájmový region Moravský kras, ale stal se fórem pro tehdy formující se speleologii jako interdisciplinární vědu celé republiky. Časopis Československý kras provedený na formátu A5 vycházel v časopisecké podobě od r. 1948 /I/ do r. 1954 /VII/. Bibliografii časopisu zpracovali Skutil Jan, Skutil Josef: Bibliografie časopisu Československý kras I/1948/ VII/1954/, 40 stran, Okresní archiv Blansko.

Výrazem dobře prováděné redakční práce i vysoké odborné úrovně časopisu bylo převedení jeho vydávání pod ČSAV. Bohužel s touto změnou vydavatele zanikla časopisecká forma Československého krasu, čímž aktuálnost publikovaných zpráv vzala za své. Ročenka Československého krasu, která vychází dodnes, měla často výpadek i více let.

Proto se Speleologický klub v Brně, sdružující několik set převážně moravských speleologů, spolu s Moravským muzeem rozhodl v r. 1959 pro vydávání nového časopisu na vlastní náklad, kde by byly publikovány nejen odborné články renomovaných autorů, ale též aktuální zprávy z výzkumu. Nové neperiodikum provedené z tiskových důvodů na formátu A4 dostalo název Kras v Československu. Výkonným redaktorem se stal Jan Himmel, členy redakční rady dále byli Jaroslav Fadrna, dr. Rudolf Musil, dr. Přemysl Ryšavý, v pozdějších ročnících přibyli prof. dr. Josef Pelíšek, prof. dr. Miroslav Pokorný, prom. hist. Karel Valoch, CSc. a Jaroslav Dokoupil.

V 1.čísle, které vyšlo koncem léta 1959 a zahájilo sedmiletou řadu vydávání těchto neperiodických zpráv, se cíle nového časopisu vymezují v úvodním redakčním článku slovy: "Naše informační zprávy budou vycházet nepravidelně a jejich rozsah se bude řídit náplní a finančními možnostmi. Tematiku zaměříme především na výsledky prací svých členů. Dále budou informovat o výsledcích speleologických výzkumů doma i v zahraničí a současně budou členy informovat o konání přednášek, schůzí, společných exkurzí a podobně. Své stránky otevírají naše zprávy všem pracovníkům v krasovém výzkumu." "Zejména mladí pracovníci mají možnost sdělit své poznatky a pracovní výsledky ostatním a soustavným zpracováváním výsledků zvyšovat tak odbornou úroveň své práce."

Neperiodikum Kras v Československu se podařilo vydávat nejvýše 2x ročně, ale přesto splnilo bezezbytku vše to, co si předsevzalo. Mimo vědeckých prací profesionálních pracovníků zde publikovali též amatérští speleologové aktuální i zpracované výsledky svých výzkumů.

Kras v Československu vycházel od r. 1959 /I/ do r. 1965 /VI/ s jednoletou přestávkou /1961/. Ukončením jeho vydávání zanikla možnost odborně nefundovaným amatérským speleologům publikovat výsledky své práce a zanikla též aktuálnost sdělovaných informací. Některé informace, např. z oboru speleoalpinismu, jeho techniky a pomůcek, nebylo až do ustanovení České speleologické společnosti v roce 1978 a započetí vydávání jejího informátoru Stalagmit od r. 1979, po dobu 15ti let možné publikovat nikde.

Celkem Kras v Československu zveřejnil 114 článků a zpráv v osmi číslech o celkovém množství 240 tištěných stran textu s mapovými nestránkovanými přílohami. Vyšlá čísla neperiodika Kras v Československu uvedená v přehledu.

Dnes, kdy Česká speleologická společnost sdružuje více jak tisíc speleologů a rozvoj speleologie ve všech disciplinách jde rychleji vpřed než dříve, je potřeba nového speleologického časopisu obsahem i formou na úrovni doby více než žádoucí. Proto je třeba přát všem snahám o nový speleologický časopis zdar!

V Brně dne 10. ledna 1986 RNDr. Jan Himmel

KRAS V ČESKOSLOVENSKU (1964), 1, Speleologický klub, Moravské muzeum, Brno.

Č l á n k y

Burkhardt R.: Příspěvek k poznání krasových zjevů Rudické plošiny. Str.17 22.

Himmel J.: Estavela hydrografický krasový jev. Str.3 6. Himmel J.: Hádecká estavela a její vztah k jeskynnímu systému ponorného Hostěnického potoka. Str.6 10.

Hrouda F.: O možnostech využití některých paleomagnetických studií ve speleologii. Str.12 17.

Plička M.: Puklinové zóny a jejich vztah k Moravskému krasu. Str.10 12.

Přibyl J.: Sestup do nejhlubší propasti ČSSR Barazdaláše v r.1965. Str.23 25.

Ryšavý P.: 20 let Speleologického klubu v Brně. Str.2.

Z p r á v y:

Burkhardt R.: Dr.Rudolf Prix sedmdesátníkem. Str.26.

Valentová M.: Na paměť Jiřího Šlechty

Výroční zpráva Speleologického klubu v Brně za rok 1964. Str.26 28.

Literatura. Str.28.

KRAS V ČESKOSLOVENSKU (1965), 1, Speleologický klub, Moravské muzeum, Brno.

Č l á n k y

Burkhardt R.: Odešel univ.prof.dr.Josef Skutil. Str.1.

Burkhardt R., Šerebl Zd.: Možnosti metody těžkých minerálů ve výzkumu krasových oblastí. Str.2 6.

Fadrna J.: Výzkumné práce na podzemním toku Jedovnického potoka. Str.18 19.

Himmel J.: Evina propast na Silické planině. Str.12 13.

Kala Fr,: Několik poznámek k výzkumu Staré Rasovny. Str.17 18.

Maděra Ed.: Krasové jevy kopce Hády u Brna. Str.7 9.

Moučka J.: Průzkum komínů na vodní plavbě u Punkevních jeskyní. Str.13 15.

Ondroušek O.: Tajemství průvanu z jeskyně na Tišnovsku dosud nevysvětleno. Str.15 16.

Ondroušek O.: Tajemství Lažánecko heroltického krasu na Tišnovsku. Str.16 17.

Suchánek J.: Průzkumné práce v oblasti Macochy v letech 1920 1944. Str.10 11.

Z p r á v y

Himmel J.: Brněnští speleologové v Jugoslávii v roce 1965. Str.22 24.

Ryšavý P.: Hydrogeologický výzkum krasu s použitím spor Lycopodium clavatum. Str.24.

Ryšavý P.: Metoda k určování absolutního stáří krápníků. Str.25.

Slezák L.: Brněnští speleologové v Jugoslávii v roce 1964. Str.19-21.

Literatura. Str.25-28.



Zpravodaj jeskyňářského oddílu OT TJ Zbrojovka Brno a amatérské speleologické skupiny Cerberus
J.Macháčková, V.Cílek

Časopis "Zpravodaj jeskyňářského oddílu OT TJ Zbrojovka Brno a amatérské speleologické skupiny Cerberus" je vhodné citovat ve zkrácené formě jako "Zpravodaj TJ Zbrojovky a skupiny Cerberus". V letech 1975-81 vyšlo celkem 19 čísel o rozsahu obvykle 30-40 stran formátu A4 v proměnlivém, vcelku malém nákladu (není uveden stejně jako redakční rada). Zpravodaj je typický regionální časopis, který uveřejňoval hlavně příspěvky Moravských jeskyňářů a jejich přátel. Řada z nich neprošla sítem času, nicméně se ukazuje, že zatímco úvahy a teorie o krasu bývají rychle zastarávající zboží, zůstávají dobré nálezové zprávy věcným základem našich krasových znalostí. Novou aktuálnost nabývá podnětný článek D.Havlíčka, předsedy České speleologické společnosti, o tom jak z velké výšky spadl na hlavu (1977, č. 2-3).

1975 č. 1 chybí

1975/2

Gregor V.: RNDr. Rudolf Burkhardt, str. 1- 2
Burkhart R.: Historie názvu Amatérské jeskyně, str. 3-6
Stárka V.: Jak začínal otec "speleonautiky", str. 8-11
Robinson D.: Jeskynní záchranářství Záchrana člověka (překl. J. Urban), str. 16-21
Basilio: Moravský kras II, str. 12
Basilio: Číslování jeskyní v Moravském krasu, str. 13-15
Matný T.: Brontosaurus se diví, 22-23
Vinčík S.: Toulky Moravským krasem, 23-25
Zprávy, str. 27-32 Pár slov úvodem, Bude ve Veselici nové náměstí?, Přežijí moravští jeskyňáři rok 2000?, Drobné zprávy

1975/3-4

Pirnat J.: Co je to jeskyňářství? (překl. J. Urban), str. 1-4

Samuel P.: Nejhlubší jeskynní systém ČSR, str. 5-7

Chaloupka A.: Zpráva o průběhu speleologické expedice Padis 1975 Rumunsko, str. 7-14

Hluštík A.: Mohou být zkamenělé rostliny zajímavé pro speleologa?, str. 15-18

Kačmařík K.: Jeskyňářská technika, str. 22-30

Samuel P.: Nejhlubší jeskyně a propasti v Moravském krasu Systém Amatérské a Punkevní jeskyně, Propast Macocha, Rudické propadání, Meiselův závrt, Dámský závrt, Harbešská jeskyně (+schematické náčrty),str. 31-35

Jeskynní záchranářství První pomoc, str. 36-40

Rok 1975 Mezinárodní rok ochrany jeskyní, str. 41

Zprávy, str. 42-45

Vybráno z oddílové pošty, str. 46-48

Výňatek z organizačního řádu,str. 49-51

1976/1

Bezemek V.: Za Jiřím Děrdou, str. 1

Stárka V.: Jeskyně rumunské Dobrudže, str. 2-6

Naneti P.: Technika výzkumu dnes, str. 7 10

Jeskynní záchranářství Technika záchrany, str. 11-27 (překl. J. Urbana z anglického originálu Manual of caving techniques, Nakl. Routledge a Kegan P., 1969, Londýn)

Zprávy, str. 28 Nové objevy v Novoroční jeskyni, V Ochozské jeskyni

1976/2

Kačmařík K.: Pět let skupiny CERBERUS, str. 1-9

Klajmon V.: Územní plán rajonu chráněné krajinné oblasti Moravský Kras, str. 11-15

Procházka J.: Budapest město jeskyní, str. 16-19

Pakr A.: Historie "ochrany" jeskyní na Pomezí v Rychlebských horách, str. 22-24

Havel H.: I. ročník Memoriálu RNDr. Rudolfa Burkhardta, str. 25-26

Kačmařík K.: Údržba přilbového svítidla 16623, str. 27-32

Zprávy, str. 33

1976/3 4

Havel H.: Problém Jedelského potoka a potůčku v Domínce, str. 1-8

Gregor V. A. TARCUS pracovní skupina Mezinárodní speleologické unie, str. 9-12

Urban J.: Setkání jeskyňářů NDR Bad Frankenhausen 1976, str. 13-16

Kačmařík K.: Jeskyňářská technika, str. 17-20

Zprávy, str. 21-22

1977/1

Šlechta M., Vít J., Glozar P.: Zpráva o průzkumných a objevitelských pracích v jeskyni 13.c., prováděných Plánivskou skupinou Speleologického klubu v Brně, v letech 1964 1967, str. 1-7

Slančík J.: Zpráva o využití luminiscence ve speleologickém výzkumu, str. 8-10

Lysenko V.: Trénink speleologů, str. 11-15

Chýnovská jeskyně, str. 16-19

Úprava magnetického zámku nife lampy, str. 20

Memoriál RNDr. Rudolfa Burkhardta, str. 21

Petrbokův memoriál, Pochoďák za Ještědskými ďourami, str. 22

Pseudokras Beskyd, str. 23-24

Drobné zprávy organizace korespondence, str. 25-26

1977/2-3

Havel H.: Pokořená Cetatule Ponorului, str. 1-6

Gregor V.A., Kočent A.: Určování stáří krápníků, str.7-18

Kačmařík K.: Závěrečná zpráva ke skončení spolupráce organizace Moravský kras Blansko s amatérskou speleologickou skupinou CERBERUS, str. 19-31

Zpráva o organizaci speleologické záchranné služby v Belgii, str. 32-39

Havlíček D.: Zpráva o nehodě v Kančí propasti, str. 40-43

Přehled prací výzkumné skupiny Moravského krasu Blansko v letech 1964 1975, str. 44-45 Drobné zprávy organizace korespondence, str. 46-53
Tis v krasu, Nová statistická jednotka úrazovosti MILIMORT, Vystoupení Plánivské skupiny ze Speleologického klubu Brno

1977/4 Kačmařík K.: Výroční zpráva za rok 1977 a program činnosti v r. 1978 skupiny CERBERUS a jeskyňářského oddílu OT TJ Zbrojovka Brno, str. 1-8

Gaisler J.: Zpráva o výzkumu netopýrů v jeskyních Moravského krasu, str. 8-10

Kačmařík K.: Propasti Kolmá a Postranní ve Sloupských jeskyních, str. 10-14

Stibrányi G.: BOGGIBS nejjednodušší autoblokant pro výstup na laně, str. 15-17

Samuel P.: Jeskyně na Turoldu u Mikulova, str. 17-20

Zpráva o I. setkání speleologů v Moravském krasu, str. 21-23

Drobné zprávy organizace korespondence, str. 23-30 Prosba ke krasovým pamětníkům, Údržba a provozování jeskyní, Bezpačnostní předpis pro jeskyně, Speleologický kroužek ZK ROH Zetor Brno, Memoriál RNDr. Rudolfa Burkhardta, Skupina TARTAROS, II. setkání speleologů v Moravském krasu, Český kras II, 13. ročník Petrbokova memoriálu

1978/1
Kačmařík K.: Nagelova propast ve Sloupských jeskyních, str. 1-12
Havel H.: Propasti Sněžná a Nad kotlinami v polské části Vysokých Tater, str. 13-18 Glozar P.: Deset let průzkumu jeskyně Piková dáma, str. 19-23
Nejhlubší propasti ve světě, str. 24-26
Havel H.: Výroční zpráva Speleologické skupiny KO MM za rok 1977, str. 26-29
Drobné zprávy organizace korespondence, str. 29-33
Jediná česká ledová jeskyně, Zaledněné podzemní prostory, První velká biospeleologická laboratoř, VI. sraz jeskyňářů NDR, Vzpomínka na tragicky zemřelé jeskyňáře

1978/2
Wagner J.: Problém výběru účastníků náročných speleologických akcí, str. 1-4 Šmikmátor F.: Ponor č. 569 A "U Domínky", str. 5-6
Stárka V.: Výprava do "ztraceného světa", str. 7-10
Zimula J.: Krasové území Francký Jura (Fränkische Alb), str. 11-13
Stránský K.: Pustý žleb a Punkevní jeskyně, str. 17-18
Zurowski T.: Nejhlubší a nejdelší jeskyně v polských Tatrách, str. 17-18
Úprava konstrukce dvojité slaňovací brzdy PETZEL
Drobné zprávy organizace korespondence, str. 19

1978/3
Wagner J.: Zpráva o historii výzkumů pseudokrasových jeskyní v Beskydech, str. 1-2
Glozar P.: Otevírka Říceného závrtu v Měšinách, str. 3-5
Slančík J.: Biogeochemická pozorování v Moravském krasu, str. 6-8
Havel H.: Expedice Padiš 1978, str. 8-12
Pakr A.: 20 let od vytvoření organizace Moravský kras v Blansku, str. 12-18
Slančík J.: Program činnosti skupiny TARCUS za období 1978-80, str. 18-19
Urban J.: II. mezinárodní setkání speleologů v Moravském krasu, str.19-21
Drobné zprávy - organizace - korespondence, str. 21-26
SPELEOCAMP 78, Devět francouzských speleologů, Desetimiliontý návštěvník Moravského krasu, Definitivní tečka za průzkumem Sloupských jeskyní?, Jeskyně Badanj v Bosně, Sraz polských jeskyňářů, 3. společná expedice do Polských Tater, Průvodce po jeskyních Evropy

1978/4
Kačmařík K.: Zpráva o činnosti na rok 1978, str. 1-5
Hipman P.: Průzkum systému jeskyně v Záskočí, str. 5-6
Kačmařík K.: Dóm skřítků ve Sloupských jeskyních, str. 7-11
Speleologie v SSSR mezi VI. a VII. mezinárodním Speleologickým kongresem, str. 11-16
Organizace jeskyňářské záchranné služby v Rakousku, str. 16-20
Francouzská jeskynní technika, str. 20-22
Pakr A.: Speleologická heuristika a akribie, str. 23-29
Speleologická literatura, str. 30-33
Kraus L.: Jeskyně Pekárna - předběžná zpráva o geofyzikálním průzkumu, str. 34-35
Drobné zprávy organizace korespondence, str. 36-44
Český kras III (obsah, odborné zprávy, zprávy z akcí, recenze)

1979/1
Gaál M.: Expedice "Alžír", str. 1-4
Šmikmátor F., Hypr D.: Jednotný systém uspořádání archiválií krasových jevů, str. 5-9
Glozar P.: Návštěvou v Chtelnicko dobrovodském a Čachtickém krasu, str. 10-12
König P., Wagner J.: Některé poznámky k výzkumu beskydského pseudokrasu, str. 13-14
Maděra E.: Zpráva o nálezu a předání pozůstalosti poručíka Slámy, str. 15-22
Urban J., Havlíček D.: Únorová, nová propast v Českém krasu, str. 22-23
Kačmařík K.: Úprava nabíjecích kontaktů u přilbového hornického světla, str. 23-24
Drobné zprávy organizace korespondence, str. 24-28
Sestup do Vecsem Dükki Zsomboli - nejhlubší jeskyně Maďarska

1979/2
Kačmařík K.: Zpráva o výzkumu komínů v Eliščině dómě ve Sloupských jeskyních, str. 1-4
Wagner J.: K problému ochrany chirofauny, str. 5-8
Vítek J.: Postojná jeskyně v Českém ráji, str. 9-10
Audy I.: Fotografování v jeskyních, str. 11-22
Kačmařík K.: Osvětlení v jeskyních, str. 22-23
Drobné zprávy organizace korespondence, str. 23-25
Bandzioch kominiarski, Vodovzdorná impregnácia papiera, Speleoalpinistický trenažer

1979/3
Kuttan V.: Plzeňské historické podzemí, str. 1-2
Maděra E.: Krasové jevy v horninách jižní části série Branné a okolních geologických jednotkách, str. 2-14
Grimm W.: Jeskyně a jeskynní oblasti v Austrálii, str. 15-17
Kačmařík K.: Jednoduchá přenosná nabíječka přilbových světel, str. 18-20
Urban J., Beneš P.: Turisticky zpřístupněné jeskyně Rumunska, str. 21-23
Drobné zprávy organizace korespondence, str. 23-26
Seznam základních organizací ČSS, Zjišťování pevnostních charakteristik vzorků některých speleoalpinistických materiálů a pomůcek, I. festival horolezeckých písní

1979/4
Havel J.: Severozápadní Amerikou zatím bez jeskyní, str. 1-2
Samuel P.: Za jeskyněmi Benátských hor, str. 3-4
Maděra E.: Zpráva o výzkumu krasových jevů v masivu Kralického Sněžníku v roce 1970, str. 5-13
Vlastnosti čs. horolezeckých lan z vysokopevného kordového hedvábí, str. 14-15
Nejhlubší jeskyně světa, str. 17
Jeskyně v Portugalsku, str. 17-18
Drobné zprávy organizace korespondence, str. 19-21
Návrh výkonostních odznaků krasové turistiky, Informační zdravotnická karta jeskyňáře

Ročník 1980 celý chybí

1981/1
Montgomery N.R.: Ochrana lana před mechanickým poškozením, str.1-3
Turisticky zpřístupněné jeskyně v NSR, str. 3-13
Šmikmátor F.: Signální systém pro komunikaci v jeskyních, str. 13-14
Audy I.: Dobrostanský kras v Bulharsku, str. 14-15
Katzer E.: Jeskyně a staré doly, str. 15-20
Kacetl V.: Nové prostory v Pustém žlebu, str. 20-21
Od Lazara Schoppera k Patriku Penezovi, str. 21-22
Drobné zprávy organizace korespondence, str. 22-28
SSSR, Polsko, Francie, Nový Zéland, Španělsko, Švýcarsko, Polsko, Jugoslávie nejhlubší jeskyně, Rakousko, Nová Guinea, Itálie, USA, Objevení a výzkum v Eislofthöhle

1981/2
Kuttan V.: Archeologický sběr ve studnách plzeňského historického podzemí, str. 1-4
Heller M.: Toporobot, str. 4-10
Tursticky zpřístupněné jeskyně Rakouska, str. 10-19
Drobné zprávy organizace korespondence, str. 18-21
Švýcarsko, Jugoslávie, Francie, Speleologická expedice MULU, Francouzská speleologická federace žaluje!, Zpráva speleologické záchranné služby v Haute Marne, Dvakrát 1000 m, Jeskyně Wysoká