Štoly Amerika I a II v Proseckých skalách
Václav Cílek

Amerika I.

Vchod do Ameriky I leží vedle cesty u skupiny vzrostlých kaštanů, které tvořily zahradu i taneční prostor bývalé restaurace Amerika. Druhý vchod leží několik metrů SZ asi 2 m nad úrovní cestičky. Hlavní vchod je zazděný. Druhý vchod je v současné době otevřen asi 1 m vysokým průlezem.

Amerika I je druhým největším důlním dílem v oblasti Proseckých skal. Je 68 m dlouhá s denivelací téměř 7 m. Je vyvinuta ve dvou patrech, která jsou navzájem oddělena vrstvou skály silnou 3 m. Z Ameriky I ústila dnes zastřelená průzkumná štola vedoucí na sever pod ulici Na vyhlídce. Podle zachovalé dokumentace štola nezastihla žádná stará důlní díla.

Půdorys chodeb Amerika I podle zprávy V.Cílka (1987)

Charakter chodeb je podobný Močálce. Většinou se jedná o dobře průchodná důlní díla ústící do závalů. Je zřejmé, že Amerika I představuje jen malý zbytek původně rozsáhlejšího systému. 6 m za druhým vchodem odbočuje na sever 6 m dlouhá chodba. V závěrečné části je tvořená silně zařícenou prostorou, která je nejvíc nebezpečným místem Ameriky I. Velké kamenné lavice jsou napůl vyjeté ze stěn. Maximální výška prostory je 6 m, končí tedy těsně pod povrchem. Prostora je přístupná jen velmi úzkým průlezem mezi zařícenými bloky. Při pohybu mapéra v prostoře došlo k oživení závalu a zahrnutí vchodu. Propad je patrný i na povrchu, přibližně v místech, kde končí drátěný plot. Přes propad vede stezka na horní hraně plošiny.

V místech, kde se stýkají chodby od obou vchodů, je poměrně rozsáhlá prostora, která má v celém svém půdorysu výšku až 5,5 m. Prostora je zařícená, jsou v ní zbytky ohořelé výztuže z šedesátých let. Z prostory odbočují na jih i na sever krátké a nízké chodbičky. Severní pokračování je rovněž zařícené.

V JZ rohu prostory ve výšce asi 3 m nad počvou odbočuje horní patro Ameriky I. Je tvořeno jednoduchou chodbou s několika zařícenými odbočkami. Závaly jsou většinou staršího data, jsou konsolidované, ale směřují až na povrch, protože obsahují hlínu. Je pravděpodobné, že chodby pokračovaly dál na sever a zřejmě i na západ.

K této chodbě se váží pověsti o nálezu kamenného stolu a úkrytu loupežníků. Koncem 60. let byla Amerika I otevřena šachticí a částečně přezmáhána s cílem nalézt další chodby celkový plán nových prací publikuje Skřivánek /1989/ ve Sborníku příspěvků 2.sjezdu ČSS.

Amerika II.

Amerika II leží asi 70 m od Ameriky I přibližně v polovině svahu, východně od Ameriky I. Vchod je zazděný o rozměrech 1,2 x 1,6 m /výška/. V pravém horním rohu vchodu je do zdi o průměru dvou šířek cihly proražen otvor, který umožňuje přístup do podzemí. Chodba je nejvyšší u vchodu, kde dosahuje téměř 3 m výšky.

Půdorys chodeb Amerika II - podle zprávy V.Cílka (1987)

1,5 m severně od vchodu je vydřevený čtvercový komín l,l m hluboký, od kterého odbočuje směrem k SZ 6 m dlouhá zařícená chodba, která končí závalem. Původně se tato chodba stáčela po přibližně 12 m k severu, kde její další pokračování končilo v závalech. Tato chodba byla pravděpodobně klíčovým místem pro proniknutí do vzdálenějších, dnes nepřístupných, prostor. Amerika II má tvar širokého písmene "V" s vchodem umístěným v místě styku obou větví. Druhá, tj. SV větev končila po 8 m závalem. Zde také končila mapa Interprojektu. Nízkými průlezy mezi rozvolněnými bloky a průkopy se nám podařilo proniknout do dalších 50 m neznámých chodeb, ze kterých odbočovaly další zařícené chodbičky. Je zřejmé, že tato chodba je jen reliktem rozsáhlejšího systému. Chodba směřuje k SV, ale záhy se stáčí západním směrem a v podobě širokého oblouku kopíruje okraj svahu, ke kterému se ve své nejvzdálenější části opět přimyká. Je téměř jisté, že Amerika II měla více vchodů. Vyústění prvního vchodu je možné si představit 8 m východně od nynějšího vchodu. Další vchod nebo vchody ležely u nápadné skalky 40 m východně od vchodu. Nejvzdálenější místo systému se nalézá několik metrů východně od této skalky a jen asi 4 m od dnešního okraje svahu.

Blízkost svahu a okraje plošiny silně ovlivňují charakter chodby. Jedná se o nízkou, místy jen 25 cm vysokou, obvykle zařícenou chodbu širokou 1 až 2 m, někdy i více. Tato chodba ústí do dvou větších síněk, které jsou okolo 2 m vysoké, ale silně zařícené. Strop je nepevný, skalní lavice drží místy jen třením. Bylo pozorováno vyjíždění bloků až 1x1 m ze stropu. Amerika II je nejvíc nebezpečná štola v oblasti, odsouzená k pomalému zániku řícením. Řícení dnes přístupné chodby se neprojeví vážnějším dopadem na povrch. Vyrubané prostory nejsou velké, zavalování je postupné a chodba leží pod strání hustě porostlou hlohy mimo pozemní komunikace.

Štola byla úplně suchá i po třídenních deštích, které např. na Berounce vyvolaly povodňové stavy (20ti násobek průtoku). Jen lokálně bylo pozorováno zvlhčení. Chodby Ameriky II jsou stejně jako u všech zdejších důlních děl vykopány v souvrství sladkovodního cenomanu s nejnižším místem asi 3 m pod hraniční polohou tzv. sladkovodního a mořského cenomanu. Puklinový systém je analogický Močálce. Svahové VZ pukliny jsou však rozevřeny na mocnost až 1 m. Chodby jsou raženy po tektonických liniích. Byla pozorována limonitizace některých puklin.

Ve štole je zachycen zajímavý odkryv mezi peruckými a korycanskými vrstvami. Není zde vyvinuta štěrčíková poloha. Sladkovodní cenoman je zde zřetelně šikmo zvrstvený se sklonem 28 až 30o k Z, střídají se v něm jemnější a hrubší laminy naprosto analogické vývoji mořského cenomanu, který se zde od něj liší jen rezavou barvou.Vlastní hraniční poloha je tvořena vodorovnou vrstvičkou jílovitého pískovce o mocnosti asi 3 cm. V obou vrstvách se vyskytují přibližně do vzdálenosti 30 cm od jejich kontaktu stopy po činnosti červů, kteří společně s hruběji zrnitým pískovcem ukazují na plážové sedimentační prostředí.

Štolu Amerika II není možné využít pro exkurzní účely a je příliš nebezpečná i pro prolongační výkopy. Štola navíc představuje jakousi past je snadné do ní slézt, ale těžko se z ní vylézá, protože úzký vstupní otvor se při cestě ven ocitá vysoko nad hlavou lezce. Ve štole nebyli pozorováni netopýři.

Literatura:
Cílek V. /leden 1987/: Prosecké skály dodatek závěrečné zprávy. Archiv ČSS.
Skřivánek F. /1989/: Význam historického podzemí a jeho ochrana. Str.26-38. Knihovna ČSS 13. Praha.