Historie speleologie na Děčínsku
Miroslav Veselý

(Příspěvek ke dvěma výročím - 85 let organizované speleologie na Děčínsku a 1o let existence jeskyňářské organizace v Děčíně.)

Pomineme-li ojedinělý průzkum Trpasličí jeskyně v Ostrově u Tisé roku 1880, spadají počátky speleologie na Děčínsku do let 1911 až 1926, kdy nejdříve němečtí horolezci a od r.1920 i členové německého spolku Verein für Höhlenkunde in Sachsen začali vyhledávat a systematicky prozkoumávat jeskyně na české straně labských pískovců. Jednalo se zejména o drážďanské badatele Johannesa Ruschera a Alfreda Mortzsach, kteří zaměřili své úsilí na pravobřežní část labského údolí pod Labskou strání, která byla pro průzkumy nejnadějnější. V této době bylo prozkoumáno minimálně 11, to je zhruba čtvrtina dosud známých jeskyní v úseku skal od Podskalí ke Hřensku.

Druhá etapa výzkumů nastává v r.1962, kdy v labském údolí zahajuje činnost skupina vedená p. Jiřím Zoulou z Labské stráně. Členové, pocházející převážně z téže obce, pracovali na stejném území do začátku 70. let, kdy skupina předala své poznatky promovanému geologovi Jiřímu Zvelebilovi z Geologického ústavu ČSAV v Praze. To už se stává sledování stability a zajišťování skalních bloků a tím i jeskyní v labském údolí věcí specializovaných organizací jako stavební geologie, n.p.Praha, Geologického ústavu a Ústavu geologie a geotechniky ČSAV Praha a pomocné skupiny profesionálních horolezců začleněných do organizační struktury Okr. správy silnic v Děčíně. Ke čtyřem významnějším jeskyním objeveným Zoulovou skupinou přibývá několik dalších, čímž jích je známo v lokalitě již 32. Opodstatněnost nákladných inženýrsko-geologických prací potvrdilo předpovězení skalního řícení na jeskynním systému Loupežnická j. - Pytlácká j. - Medvědí dóm pod Labskou strání ze dne 20.3.78 a vyloučení dopravy ze státní silnice před touto událostí. Dne 10.4.80 je oblast postižená potenciálními svahovými pohyby z rozhodnutí odboru vodního a lesního hospodářství ONV Děčín pro pohyb osob uzavřena s výjimkou lesního personálu, pracovníků zajišťujících geologický průzkum a členů horolezeckého oddílu TJ Lokomotiva Děčín, kteří zde také začali zajišťovat pozorovací službu. Této výjimky již existující speleologické organizace nevyužily, neboť je neměl zde v jejích zájmech kdo zastupovat. Dotčené území leželo mimo zájmovou oblast obou nejbližších jeskyňářských organizací Speset Teplice i ZO ČSS 4-01 Liberec.

V průběhu dvanáctileté absence speleologické organizace v okrese se průzkumem zajímavějších podzemních objektů zabývali ojediněle členové Krasové sekce při Národním muzeu v Praze, která byla v r. 1969 připojena k organizaci TIS a po založení České speleologické společnosti v prosinci 1978 se stala jednou z jejích základních organizací (Trpasličí jeskyně na Sokolím vrchu u Děčína, ledová jeskyně na Bukové hoře, jeskyně Komora na Malém Stožci, jeskyně pod hradem Milštejn, jeskyně Naděje na Suchém vrchu). Na průzkumech se dále podíleli pracovníci Českého ústavu ochrany přírody v Praze a Krajského střediska ČÚOP v Ústí nad Labem (výše uvedené objekty a jeskyně v labském údolí), školní přírodovědné kroužky (štola Milířka, štola sv. Kryštofa v Jiřetíně pod Jedlovou), ústečtí mineralogové (hnědouhelné dobývky v Českém středohoří), dříve založené speleologické organizace jako ZO ČSS 4-01 Liberec (ledová jeskyně Naděje) a ZO ČSS 1-05 Geospeleos, Praha (přírodní kaverny na fluoritovém dole Sněžník-Jílové) a jeskyňářská skupina ZFA Höhlen- und Karstforschung, Fachgruppe Dresden při organizaci Kulturbund v NDR (jeskyně labského údolí), z níž zejména Heinz Seidel byl v letech 1970 až 1972 objevitelem či spoluobjevitelem dalších 8 jeskyní či nových částí již známých jeskyní. Ze zmíněné organizace se později vyčlenila skupina jeskynního badatele Rolanda Winkelhöfera, která však záhy činnost průzkumnou nahradila činností speleoturistickou, a tu prováděla v labském údolí hlavně do začátku 90 let. Vyhledávací a u některých objektů i orientační průzkum provedl na začátku 70. let ve Šluknovském výběžku téměř vyčerpávajícím způsobem u starých těžebních pokusů známý regionální badatel ing.Karel Stein z Děčína.

Od poloviny 60. let do začátku 80. let se pseudokrasové povrchové jevy a jeskyně staly předmětem zájmu více jak třiceti profesionálů geologů a geomorfologů, kteří v té době publikovali k naší oblasti přes 50 příspěvků.(B.Kučera, J. Hromas, F.Skřivánek - Krasová sekce TIS Praha, V.Letošník, J Vítek, B.Balatka, J. Sládek, P. Havránek, M. Eliáš, M. Fengl, J. Rubín, J. Pašek, B. Košťák, V. Král, B. Řezáč, J. Rybář, J. Zvelebil, R. Winkelhöfer, J. Škvor, V. Stárka, V. Slouka, Š. Mihálik, M. Maršáková-Němejcová, O. Lhotský, J. Kunský, J. Čeřovský, J.Kalvoda, V.Kulič, D.Heinicke).

Na podzim r. 83 se podařilo Miroslavu Veselému a Jindřichovi Lhotákovi z Děčína navázat kontakt se členy bývalé jeskyňářské skupiny p. Jiřího Zouly (A.Kopáček, L.Turek a J Zoula z Labské stráně) a následně i horolezci TJ Lokomotiva Děčín manžely Jaroslavou a Ladislavem Vlčkovými z Děčína. Tím nastalo krátké období orientačního průzkumu a seznamování se s pseudokrasovým terénem labského údolí pod vedením L.Vlčka (únor až duben 1983).

Mezitím se členové ZO ČSOP č.1 při SCHKO Labské pískovce v Děčíně snažili o vytvoření jeskyňářské skupiny při své základní organizaci ČSOP (p.g. Petr Havránek z Jablonného v Podještědí, Jan Eichler z Krásné Lípy, Nataša Brejchová, J.Lhoták a M.Veselý z Děčína). Tato snaha však nebyla ze strany vedení SCHKO podpořena. Patrně především zásluhou P.Havránka se podařilo spojit se s deseti ústeckými mineralogy, kteří usilovali o zastřešení své sběratelské činnosti členstvím ve společenské organizaci s alespoň příbuzným zaměřením. To vedlo v r. 1983 k založení v pořadí druhé ZO ČSS v Severo- českém kraji - ZO 4-02 Ústí nad Labem, která podle stanov ČSS musela mít pro založení nejméně I s zájemců. Tím bylo zahájeno období organizovaného speleologického výzkumu nejen na území CHKO Labské pískovce, ale i v CHKO Lužické hory a CHKO České středohoří. Badatelský zájem byl tak rozšířen i na stará důlní díla a technické podzemí, především na dobývky stříbronosných rud v Jiřetíně pod Jedlovou a v Povrlech - Roztokách, pozůstatky hnědouhelného dobývání na Verneřicku a vodárenské jímací štoly v Děčíně). V průběhu dvou a půl roku bylo v terénu vyhledáno a orientačně prozkoumáno, případně zdokumentováno více jak 110 podzemních objektů. V té době byly děčínskou pracovní skupinou a za spoluúčasti děčínského horolezce Petra Horáka znovuotevřeny doly na Cu-Ni rudy na Schweidrichu u Šluknova a s pomocí p. Petráska a p.Eliáše z Jiřetína a E. Vébra z Varnsdorfu doly v Jiřetíně pod Jedlovou. Mimo to bylo v 29 vytypovaných podzemních objektech zahájeno sčítání netopýrů.

Činnost ZO 4-02 byla od počátku poznamenána nejen odlišným zaměřením ústecké pracovní skupiny, ale i značnou zájmovou roztříštěností členů děčínské skupiny, která vedla k odchodu J Lhotáka a N. Brejchové ze skupiny a prakticky nezapojení se J. Eichlera do činnosti. Na druhou stranu byla přinosná v tom, že umožnila poznat a zapojit do aktivit na dvě desítky mladých lidí, s jejíchž pomocí bylo možné z podnětu autora příspěvku založit dne 1.2.86 samostatnou děčínskou organizaci s názvem ZO 4-03 Labské pískovce v Děčíně. Jádro tvořili (mimo zbývajících dvou členů děčínské pracovní skupiny ZO 4-02) zejména děčínští horolezci z TJ Lokomotiva Děčín, se kterými se setkávali jeskyňáři v terénu při jejich pozorovací činnosti pro Ústav geologie a geotechniky ČSAV (ing.František Mocker, ing.Milan Mocker, Vladimír Pánek, Martin Grüner), dále horolezci, svazarmovci, turisté či trampové, kteří s jeskyňáři již dříve pracovali (Ivan Schmied, Radek Strajt a Zdeněk Kadlec z Děčína a Zdeněk Podhorský z Kámenu). s ostatními devíti zájemci z řad trampů a turistů tvořilo členskou základnu 19 členů.

Organizace byla založena zejména za účelem posílení sledování stability skalních bloků, a to především v jeskyních na pravobřežní straně labského údolí a jejích dokumentaci. Z tohoto důvodu byla mezi ZO a Laboratoří inženýrské geologie Ústavu geologie a geotechniky ČSAV v Praze dne 13.7 86 dohodnuta spolupráce, na jejímž základě obdržela ZO výjimku odboru vodního a lesního hospodářství ONV v Děčíně pro pohyb osob mimo turisticky značené cesty v úseku Děčín - Hřensko - státní hranice. Tento úkol však organizace nikdy zcela neplnila. V prvních 4 letech byly zmapovány 4 jeskyně (Jílovité peklo, Máslová díra, Mezerní jeskyně a částečně Loupežnická jeskyně), v letech 89 a 90 orientačně pomocí počítače další 3 jeskyně (z 50 dosud známých jeskyní v labském údolí). Na 8 jeskyní upozornili horolezci, turisté či pracovníci skalního střediska OSS Děčín, 15 jeskyní objevili členové ZO, 3 jeskyně objevil geolog AOPK v Ústí nad Labem RNDr. Chvátal.

V uvedených letech dosahovala členská základna max. 32 osob.

Činnost ZO stále více zasahuje do oblasti historického podzemí a pozorovací službu v labském údolí zajišťují převážně členové-horolezci, pro něž jsou jeskyně vhodným zimním lezeckým terénem. Téměř pětileté sledování výskytu netopýrů bylo ukončeno v roce 1987 a jeho výsledky předány zoologovi CHKO Labské pískovce. Speleobiologický program Kořenové stalagmity probíhá ve spolupráci s Botanickým ústavem ČSAV v Třeboni prostřednictvím ZO ČSS 5-03 Broumov od r. 87 v průběhu tří let bylo nalezeno 13 kusů kořenových stalagmitů (husté spleti jemného kořání vyrážejícího z matečního kořene stromu vzhůru proti skapové vodě) na 8 lokalitách v Děčínské vrchovině členy ZO Z. Kadlecem a R. Štrajtem, v posledních třech letech bylo nalezeno více jak 60 kořenových stalagmitů na 7 lokalitách v Jetřichovických stěnách pracovníkem CHKO Labské pískovce V. Sojkou. Speleology dokumentovaná lokalita v údolí Brtnického potoka s více jak 45 exempláři je nejpočetnější kolonií kořenových stalagmitů vůbec, a to minimálně v evropském měřítku. Bohužel byla při archeologických vykopávkách v červenci 94 z větší části zničena.

Z historického podzemí byly dokumentovány podzemní prostory skalních hrádků Šauenštejn u Vysoké Lípy a Falkenštejn u Jetřichovic a Stříbrná štola ve Stříbrných stěnách v letech 87 a 88, v letech 91 až 93 podzemí děčínského zámku a další. V 90. letech již zcela převažuje výzkum podzemních objektů antropogenního původu nad bádáním v pseudokrasu. Dokumentována je desítka štol v Povrlech-Roztokách a pozůstatky více jak třiceti hnědouhelných dolů v Benešovském středohoří.

Ve Šluknovském výběžku je pokračováno v průzkumech a dokumentaci dolů v Jiřetíně pod Jedlovou, Šluknově, Rožanech i jinde. Začátkem 90. let tato činnost ZO postupně ustává. Iniciativu zde přebírá středisko ekologické výchovy Netopýr ve Varnsdorfu, které vzniklo v roce 1992 jako součást Českého svazu ochránců přírody.

Vzniku speleoskupiny předcházela činnost 4. ZO ČSOP v Krásné Lípě, a to od roku 1983. Dne 30. ledna 87 byl z podnětu O.Fabiánka z Varnsdorfu při této organizaci založen Klub varnsdorfských ochránců přírody. Jednou z mnoha jeho činnosti byla též evidence, průzkum a ochrana zimovišť netopýrů, ze které vyrostl speleologický program - vyhledávání, otvírka, dokumentace a zabezpečování vchodů podzemních objektů. Jádrem skupiny se stali mimo O. Fabiánka M. Flekna a ing. P. Brzák z Varnsdorfu. Posledně jmenovaný je vedoucím SEV Netopýr, které vzniklo současně se zánikem Klubu varnsdorfských ochránců přírody. Činorodost a akceschopnost střediska Netopýr je značná. V současné době provádí dokončovací práce na turistickém zpřístupnění starých dolů pod Křížovou horou v Jiřetíně pod Jedlovou, na čemž se od r.90 spolupodílel nejprve jeden, nyní dva členové děčínské skupiny. Úspěšná činnost varnsdorfského střediska byla završena v r. 95 vydáním publikace o podzemí Šluknovska, která popisuje detailněji 34 podzemních objektů.

S oběma skupinami - děčínskou i varnsdorfskou - spolupracuje již několik let p.M.Plekanec z Varnsdorfu. Díky jeho vyhledávací a sběratelské činnosti se mu podařilo shromáždit více jak 200 hornických pomůcek a nářadí a stovky vzorků hornin a minerálů, které mají v budoucnosti tvořit jádro sbírek hornického muzea v Jiřetíně pod Jedlovou.

Z ochranářských aktivit děčínské skupiny je nutné uvést aktivní spoluúčast ZO při iniciováni a realizováni jednání r. 95 ve věci záchrany některých jeskyní v Jílovém-Sněžníku, nafáraných štolami dolu Fluorit - závodu Rudných dolů Teplice, s.p. Podle americké geologicko-důlní databáze se údajně jedná o přírodní fenomén světového významu. Likvidaci dolů měl být znepřístupněn.

K významným speleoalpinistickým akcím patří přemostění řeky Labe 30.4.90 lanovým traverzem o délce 224 m. Sportovní počin uskutečněný za spolupráce děčínských horolezců se tehdy stal republikovým rekordem.

Závěrem je třeba zdůraznit, že rozvoj činnosti ZO 4-03 byl a je možný díky pochopení a spolupráci pracovníků muzeí v Děčíně, Ústí nad Labem, Litoměřicích a Teplicích, SCHKO Labské pískovce v Děčíně a poboček státního oblastního archívu v Litoměřicích, Děčíně, Ústí nad Labem a Mostě.

Literatura a prameny:
Balatka B., Sládek J. (1984): Typizace reliéfu kvádrových pískovců české křídové pánve. Praha.
Brzák P. (1994): SEV Netopýr. Hlas severu č.10/1994.
Fabiánek O., Brzák P. (1995): Podzemí Šluknovska. SEV Netopýr a Zlatý kůň. Rumburk.
Fengl M. (1993): Plán likvidace dolu Jílové u Děčína. Teplice.
Heinicke D. (1979): Kletterführer Elbsandsteinegebirge - Böhmische Schweiz. Berlin.
Kulhavý P. (1991): Nejdelší tyrolák v republice. Sborník Speleofórum 91. Bmo.
Stein K. (1973): Staré štoly a těžba rud v Lužických horách. Rukopis, nepublikováno.
Veselý M.: (1989): Příspěvek k výskytu netopýrů v severních Čechách. Průboj z 2.-3.9.1989.
Vítek J. (1986): Bibliografie pseudokrasu v ČSSR. Praha.
Složka zpráv o skalním řícení. SCHKO Labské pískovce Děčín.
Archív amatérské jeskyňářské skupiny Speset Teplice. Archiv ZO ČSS 4-03 Děčín.
Archiv ZO ČSS 4-02 Ústi nad Labem. Archiv ZO ČSS 4-03.
Archiv ZO ČSS 4-03 Děčín.
Závěry jednání ÚOK ČSS pro pseudokras 12.-14.5.89 v Teplicích-Skalách. Archív ZO ČSS 4-03 Děčín.
Závěry jednání ÚOK ČSS pro pseudokras 18.-19.2.96 v Teplicích nad Metují.
Písemné sdělení Otakara Fabiánka ze dne 1 8.4.96.
Písemné sdělení Miroslava Plekance ze dne 23.4.96.
Písemné sdělení Reinera Horušického ze dne 18.5.96.
Ústní sdělení J.Malíka, ing.K.Steina, L. Turka, J. Zouly, J. Lhotáka, RNDr. P. Chvátala a RNDr. J. Hromase.

Na hlavní stránku ČSS
CSS main page