Exkurze pod třetí nádvoří Pražského hradu
Václav Cílek

Dne 1.11.95 pořádala Archeologická společnost pod vedením ing. arch. Chotěbora exkurzi do podzemí pod 3. nádvořím (to je to s obeliskem a sochou sv. Jiří) Pražského hradu. Hlavní vchod vede ze Sloupové síně Václava IV. ve Vladislavském paláci. Odtud se dostaneme do sítě pohodlných pěších cest i úzkých archeologických průkopů. Lokalita je jedinečná tím, že zde již 70 let probíhá nepřetržitý archeologický výzkum, který byl zahájen 4. června 1925. Krátce po vzniku republiky došlo k velkolepé úpravě Pražského hradu. Kamil Hilbert dokončoval katedrálu, ale většinu vnějších prostor měl na starosti Josip Plečnik. Ten sjednotil několik úrovní 3. nádvoří do jednolité granodioritové plochy ležící o nejméně 2-3 m výše, než byla původní úroveň terénu. Při architektonických úpravách byly nalézány románské a předrománské stavby, které bylo nutné zachránit, ale zároveň bylo nezbytně nutné upravit celý Hrad do roku 1929, kdy proběhlo velkolepé milénium svatého Václava jako dokončení znovuzrození české státnosti.
Plečnik vyřešil (pod neustálým tlakem hradních úředníků) problém rychle a přitom pečlivě. Nad vykopávkami vztyčil betonové sloupky a na ně položil betonové desky a dlažbu. V jeho době však existovaly jen omezené izolační možnosti a tak do spodních prostor zatékalo. Vlhkost ničila památky a vytvářela zajímavou krápníkovou výzdobu (ke svému překvapení jsem v jednom z krápníčků identifikoval hedvábně bílou aragonitovou mezivrstvu o mocnosti asi 2 mm jako dobrý důkaz současné tvorby aragonitu). V posledních dvou letech bylo podzemí nově odizolováno.


Plán archeologických nálezů pod 3. nádvořím Pražského hradu


Původní povrch hradní ostrožny byl značně členitý. U monolitu a asi i za východním vyústěním katedrály vycházela skála na povrch možná v podobě skalek či hřbítku. Směrem od Zlaté brány k zahradám směřovala hluboká rokle, v jejíž horní části byla odkrytá tzv. "Svatováclavská studánka". Měla oválný tvar o rozměrech 140x160 cm. Na proláklém břidlicovém dně ležely zbytky vědérka se železnými obručemi. Studánka byla 260 cm hluboká. Byla obezděna opukovými placáky a dnes po ní nezbylo ani stopy. Ostrožna byla podstatně užší - dnešní skalní podklad pod 3. nádvořím leží leckde až 9 m pod vykopávkami. Je možné, že oba pravděpodobné skalní výchozy bývaly kultovními místy, kde pahorek Žiži mohl ležet v místě dnešního obelisku a kamenný stolec českých knížat za katedrálou na Svatojiřském náměstí. Nicméně názory badatelů se liší i u větších a novějších objektů.
Tím je pod 3. nádvořím kostel sv. Bartoloměje ze 12. stol. Několikrát byl považován za nejstarší pražský kostel Panny Marie, ale protože jeho zdivo je zjevně mladší, tak stále panuje domněnka (alespoň u těch badatelů, kteří se nemohou smířit s nálezem kostela P.Marie za obrazárnou Pražského hradu, který odkryl I.Borkovský), že pod tímto kostelem mohl být ještě jeden starší. Z kostela sv. Bartoloměje vycházela krytá chodba do Spytihněvovy baziliky, která předcházela dnešní katedrálu. Podobná chodba spojovala baziliku s kostelem sv. Jiří. Kostel sv. Bartoloměje je dobře zachován prakticky v celém svém půdorysu včetně dlažby a základů oltáře. Okolní prostor je obklopen základy románských domů. Velmi zajímavý je profil starým valem, který měl zvnějšku opukovou, nasucho kladenou zeď. Uvnitř byl val zpevněn kostrou z dubových trámů, aby zemina nevytlačovala zdivo. Přesto byl val několikrát pobořen - snad rozvalením po svahu a celkem ve třech liniích znovu vybudován.
Mezi kuriozity zdejšího podzemí patří základy románského domu, který byl odkryt za 2. světové války při stavbě požární nádrže. Protektorátní policie jej pietně přenesla do volného místa v podzemí a opět sestavila. Na akci se úplně zapomnělo a základy byly objeveny celkem nedávno, když konečně došlo k úklidu jakéhosi lapidária, které základy domu zcela zakrylo. J.Plečnik si nejenom pod 3. nádvořím zřídil odkládací prostor pro různé architektonické články, ale také nechal zřídit zděnou chodbu tzv. Plečnikovu štolu, která je prvním hradním kolektorem. Probíhá podél katedrály.
V současné době se podzemí pod 3. nádvořím upravuje a konzervuje. S jeho zpřístupněním veřejnosti se nepočítá, nicméně objekt je to velmi zajímavý. Zároveň se začíná jednat o vybudování krypty ve Svatovítské katedrále, kde by měl být hrob sv. Vojtěcha, jehož milénium již brzy očekáváme. Současně probíhá antropologický výzkum ostatků. Kostry sv. Vojtěcha totiž existují nejméně dvě (v Praze a v polském Hnězdně), ale půjde určit, která je ta pravá, protože nesporný Vojtěchův ostatek je uložen v Římě. Komisi, která otázku zkoumá, jsem navrhoval, aby zvážila umístění hrobu v kryptě pod kostelem Všech svatých, tedy v jedné z nejpozoruhodnějších pražských krypt a navíc blízko ostatků sv. Prokopa.
Literatura:
Borkovský I. (1969): Pražský hrad v době přemyslovských knížat. Academia. Praha.
Poche a kol. (1983): Praha středověká. Čtvero knih o Praze, str. 56. Panorama. Praha.
Vančura J. (1976): Hradčany, Pražský hrad. SNTL. Praha.

Summary: The excursion under the third yard of the Prague Castle
The report from the excursion organized by the Archaeological Society to visit the underground lying under the 3rd yard of the Prague Castle. It was, more or less, constructed in 1929 by arch. Plechnik during construction for the Millennium of St. Václav. It covers numerous archeological sites.

Na hlavní stránku ČSS
CSS main page