22 let od objevu Královy jeskyně na Květnici - opožděná nálezová zpráva
RNDr. Jan Himmel

Ve speleologické literatuře nebyla zatím podána nálezová zpráva o objevu Královy jeskyně na Květnici u Tišnova ani její mapové zobrazení. Vedly k tomu různé důvody, které nejsou předmětem tohoto článku. Autor, který vedl prvních pět let výzkumné a dokumentační práce na této lokalitě si je tohoto nedostatku vědom a hodlá jej tímto napravit.

Objev jeskyně
K objevu došlo náhodně dne 29. května 1972 v pozdním odpoledni při lovu jezevce. Za objevitele je třeba považovat tišnovské občany Jaroslava a Antonína Bártovi, Jaroslava Bártu ml., Miroslava Melkese a Stanislava Čepelku.

Již dopoledne chodil pan Jaroslav Bárta st. po Květnici se svým foxteriérem Luxíkem a hledal lišku. Severozápadně od kříže v horní části svahu pes v jedné z nor něco našel, ale vzhledem k polední době akce pokračovala až po obědě, kdy se už lovu zúčastnil i A.Bárta a M.Melkes. Pan J.Bárta st. pak celou akci, jejímž důsledkem byl nakonec objev nové, na místní poměry nezvykle veliké, krápníkové jeskyně, popisuje slovy:

"Pes vlezl znovu do nory a vrhl se na škodnou. Protože se nora pod ostrým úhlem zatáčela zpět, byli jsme připraveni škodnou, která byla v pasti, vykopat. Pes Luxík se však pojednou vzdálil a škodná, byl to, jak se později ukázalo, jezevec, prchla do jiného ramene nory. Pes samozřejmě za ní a štěkot ustal. Až teprve za tři čtvrti hodiny se pes znovu ozval. Štěkání se ozývalo odněkud ze spodu, jakoby ze studny. Nezbývalo než zajít znovu domů. Společně s Miroslavem Melkesem jsme vzali baterku, palici a lano a vrátili se na Květnici. Přidal se k nám můj syn Jaroslav a soused Stanislav Čepelka. Museli jsme otvor dostatečně rozšířit, aby se tam dalo vlézt. Podařilo se nám to až asi o půl desáté večer. Uvázali jsme našeho Jaroslava a spustili na laně dolů. Když si posvítil, řekl, že je tam velká díra, hluboká asi 10 metrů.

Pak se spustil až dolů k psovi u díry vedoucí někam dolů. Psa vzal a vynesl přes kolmou stěnu propasti, do které spadl jezevec a zabil se. Jaroslav volal, že jsou dole krásné krápníky a chtěl jít dál. Protože však už bylo pozdě večer, musel vylézt ven a šli jsme domů s tím, že to necháme na příští den."

Autor tohoto článku, který se již v roce 1958 zabýval výzkumem krasových jevů na Květnici a uskutečnil se svými kolegy speleology podrobný výzkum 76,5 m hluboké Květnické propasti (Himmel, 1959), do které v pozdějších letech často vedl tréninkové akce začínajících speleologů, byl o objevu nové jeskyně na Květnici ihned informován již dřívějším zájemcem o členství v organizované speleologii P.Vašíkem. Dne 4.6.1972 byli přiřazeni také objevitelé k tišnovské pracovní skupině Speleologické sekce DK ROH KSB, jíž byl autor předsedou.

Jeskyni jsme pojmenovali po učiteli a školním řediteli panu Aloisi Královi, objeviteli Demänovských jeskyní a spolupracovníkovi prof. Absolona při jeho výzkumech Macochy, čestnému občanovi města Tišnova, který tři měsíce před objevením jeskyně na Květnici zemřel (1878-1972).

Bylo zahájeno období prvního výzkumu nově objevené jeskyně, včetně fotografické a mapové dokumentace a průběžně školeni objevitelé i další noví zájemci v praktické speleologii. Objev krápníkové jeskyně na Květnici vyvolal v městě Tišnově velký ohlas. Probíhajícímu výzkumu byly příznivě nakloněny městské orgány, jakož i odbor kultury tehdejšího ONV Brno-venkov, což vyústilo v zřízení exposice o lokálních krasových jevech v Podhoráckém muzeu v Tišnově, kterou v převážné míře připravili amatérští speleologové z průzkumné organizace.

Narůstající zájem veřejnosti o jeskyni vedl k projektu otevření nového pohodlného vchodu do jeskyně štolou, která byla po pětileté etapě výzkumu, dokumentace a hodnocení jeskyně i možností dalších prolongací ražena k západnímu konci horního patra.

V následujícím období bylo v horním patře objeveno několik metrů dlouhé pokračování chodbičky s čistě bílou krápníkovou výzdobou a později ve spodním patře z míst zvaných Rotunda, kam mířil hlavní vertikální spád jeskyně, další větší pokračování vertikálního charakteru, které kubaturou svých prostor jeskyni několikanásobně zvětšily tak, že Králova jeskyně je největší v Tišnovském krasu.

Záměrem tohoto článku však je podat zprávu o okolnostech objevu a charakteru jeskyně v době objevu a v prvních pěti letech po něm.

Geologická situace
Králova jeskyně na Květnici se nachází v Tišnovském krasu, jak lze označit území čtyř samostatných vápencových celků v okolí města Tišnova, obklopujících městskou část Tišnov-Předklášteří od východu, severovýchodu, severu a severozápadu. Jsou to dva celky na Květnici, na vrchu Dřínová a vrchu Tábory. Lokality Tábory, Dřínová a sz. část Květnice jsou tvořeny devonskými vápenci lažánecko-heroltického typu. Celek na jižním okraji Květnice, zasahující pod Tišnov směrem za nádraží, je tvořen tmavošedými květnickými vápenci.

V oblasti se nachází více jeskyní, nejvíce však v západní a sz. části Květnice tvořené slabě metamorfovanými devonskými vápenci často s lupenitými vložkami fylitických břidlic. Na vzniku těchto jeskyní se nejvíce podílelo nízkoteplotní hydrotermální krasovění. U některých jeskyní je předpokládán jejich vznik činností paleopřítoků Svratky, např. jeskyně U splavu (Vinš, 1960), Pod křížem (Kokta, 1932). Jiné jsou záležitostí vyloženě tektonickou, jako např. Květnická propast (Himmel, 1959).

Schéma topografického rozložení Tišnovského krasu

Úpatí hory Květnice (470 m) při Besénku, levostranném přítoku Svratky je tvořeno svrateckou ortorulou. Někdy se tyto geologické formace vzájemně střídají, jak je tomu např. u asi 40 m dlouhé, nejníže ležící jeskyně U splavu, která je dle Vinše (1960) modelována v lavicovitých, dolomitických krystalických vápencích, v jejichž nadloží spočívá kra svratecké žuloruly.
Geologická stavba hory Květnice je velice pestrá. Vedle dvou vápencových formací je první nižší vrchol hory a celá střední a severovýchodní část tvořena křemennými slepenci a převládajícími červenými křemenci. V těchto křemencích leží na Tišnovu bližším vrcholu mineralogům známé naleziště drůz křišťálu a ametystů. V sz. části Květnice v devonských vápencích se v 18. století těžil baryt a některé ze štol narazily na dutiny. Tak byla objevena Květnická propast, jeskyně Řícená a Pod křížem.

Následkem úspěšného dobývání stříbrné rudy u Deblína a u Zubří u Pernštejna bylo r. 1756 žádáno o dobývání i na Květnici, není však dnes známo s jakým úspěchem se uskutečnilo. Těžil se zde též mramor.

Dokumentace Královy Jeskyně na Květnici:
Půdorys
Rozvinuté podélné řezy ve směru polygon. bodů 1-9
Rozvinuté podélné řezy ve směru polygon. bodů 1-43
Rozvinuté podélné řezy ve směru polygon. bodů 5-17

Popis jeskyně
Králova jeskyně na Květnici je členěnou jeskyní, kde vertikální chodby téměř převažují nad horizontálními úseky. Za svůj vznik vděčí hydrotermálnímu krasovění a silně vyvinuté tektonické predisposici. V partiích blíže povrchu je zřejmá korozivní činnost povrchových srážkových vod a snad i jisté stopy eroze, takže není vyloučen ani podíl tekoucích vod. Také u jeskyně Pod křížem a u jeskyně U splavu předpokládáme podíl "paleopřítoků" Svratky, snad v podobě svahových infiltrací.

Na základě charakteru dodnes známých jeskyní na Květnici nelze předpokládat systémy jeskyní vytvořených ponorným tokem. Na druhé straně systémy hydrotermálních a tektonických jeskyní mohou svou rozlohou ještě několikráte převýšit dnes známé prostory.

V době objevu bylo možné jeskyni rozčlenit ve výrazné horizontální patro, na více místech přecházející ve vertikální chodby, chodbičky a rozšířené pukliny, vedoucí do systému vzájemně propojených kaveren s nejnižšími místy v hloubkách 22 m (U písků) a 24 m (Rotunda) od úrovně vchodu, označené jako spodní patro. Horní patro představují chodby a rozšířené kaverny orientované do dvou hlavních směrů: SV-JZ o celkové délce 67 m a SZ-JV o celkové délce 70 m. Je vyvinuto hlavně v jedné výškové úrovni 431 m n.m. a v relativní výšce 176 m nad Besénkem, jehož žlebovité údolí oddělující Dřínovou od Květnice vzniklo zřejmě pirátstvím jiného přítoku Svratky.

Spodní patro v době objevu představovalo převážně vertikálně členěné prostory na mnoha místech s komíny buď slepými nebo uzavřenými suťovými zátkami. Také četná vertikální pokračování jsou uzavřena většinou suťovými zátkami, nebo přecházejí do původních, jen neprůlezně rozšířených tektonických puklin.

Půdorysně je spodní patro větší než horní. Je orientováno na stejné tektonické síti. Prostory na směru SV-JZ mají celkovou délku 103 m, prostory na směru SZ-JV obnášejí v půdorysu 130 m. Celková délka polygonového tahu činila 335 m, celková délka shora popsaných chodeb obnáší však kolem 400 m (půdorysně 370 m).

Výplně jeskyně tvoří v horním patře převážně krystalický vápenec ve formě bohaté klasické krápníkové výzdoby včetně normálních i vlajkových brček, stalaktitů a excentrik.

Horní patro
Od objevitelského vchodu pokračuje cesta do horního patra přes propástku do spodních pater, nacházející se 5 m od vchodu, jejíž vstupní otvor je velikosti asi 2x3 m. Ve vzdálenosti 6 m je rozšíření asi 2 m vysoké chodby, které směrem vlevo, t.j. jv., přechází v několik neprůlezných puklin. Od SZ zprava sem ústí dvě chodbičky, vedoucí jednak k puklině zvané Bártova galerie, jednak ústící asi 4 m vysokým kolmým stupněm do spodního patra k Centrální síni. Na levé stěně před ústím horní, užší chodbičky jsou vytvořeny pěkné krápníkové záclonky.

O 5 m dál v hlavním přímém směru horního patra je vlevo malá, ani ne 2 m dlouhá chodbička, na svém konci zalitá sintrovým uzávěrem, vytvářejícím podobu malé sošky slona.

O další dva metry dál vcházíme do rozšíření tvořeného chodbou příčného směru. Strop se zde ve vzdálenosti 19 m od vchodu snižuje výrazným skalním nosem, na němž je zespodu umístěn polygonový bod č. 4. Příčná chodba jz. směru končila ve vzdálenosti 7,5 m v terra rosami a drobnou sutí uzavřeném pokračování, které bylo později prolongováno. Na levé straně chodby stojí při patě stěny sintrová kupa s pisolitickými útvary na povrchu, nazvaná Mraveniště. Nad ním prorůstá do kaverny drobné stromové kořenové vlásení, v jehož okolí je vytvořen plastický sintr - nickamínek.

Chodba příčného směru pokračuje směrem na SZ do Bártovy galerie, pojmenované po jednom z objevitelů Královy jeskyně. Ještě před ní stojí po pravé straně asi 80 cm vysoký silný stalagnát, v jehož okolí u stěny jsou dvě malá, sintrová jezírka. Ze stropu zde visí početná skupina tenkých brček, která jsou zajímavá úseky mléčně bílými střídajícími se s partiemi téměř průsvitnými. Tento jev by stál za bližší studium, pravděpodobně v souvislosti s časovými změnami v zalesnění svahu či mikroklimatu. Po skloněné stěně stékají sintrové náteky.

Galerie představuje výrazně rozšířenou asi 40 cm širokou, pod úhlem asi 60o ukloněnou puklinu s krápníkovou výzdobou, jejíž spodní konec přechází ve dvě chodbičky klesající do spodního patra. Její délka je 6 m. Na konci přechází oknem vroubeným sintrovými polevami a drobnými stalaktity do poněkud vyvýšené Nickamínkové síně.

V Nickamínkové síni upoutá pozornost mohutné kořenové vlásení v dutině po pravé straně, jehož působením je zde vyvinut plastický sintr. Na protější straně odbočuje úzká plazivka, která se na konci lomí vlevo. Před plazivkou se nachází mezi velkými, poněkud labilními kameny ústí 15,5 m hluboké propasti, která vede do spodního patra. Před plazivkou je po pravé straně Nickamínkové síně pěkné krápníkové zátiší. Dno síně je hlinité.

Hlavní pokračování horního patra je od polyg. bodu č. 4, jz. směrem. Mezi bodem 4 a 6 se prostora horního patra rozšiřuje a zvyšuje. Má rozlohu 8x5 m a výšku 3 m a je uprostřed přerušena skalním pilířem. V ohybu hrany zvýšeného dna je asi 25 cm vysoký stalagmit, při bázi koláčovitého tvaru, připomínající svým tvarem ženský prs. Tento orientačně výrazný útvar byl nazván Cecek a síň U cecku.

Na protější straně síně U cecku proti krápníkovému útvaru Cecek je pravá skalní stěna korozivně rozšířená. V těchto místech jsou stěny pokryty hustou sítí vypreparovaných mikropuklin. Krystalický křemen vyplňující pukliny vyčnívá po odnosu uhličitanu vápenatého jako několik mm i cm vyčnívající lamelovité voštiny. Tyto voštiny, vyskytující se i jinde v jeskyni a vytvářející tzv. "krabičkovité struktury" jsou jednou z pozoruhodností Královy jeskyně. Vděčí za ně své poloze na hranici vápenců a křemenců.

Za středovým skalním pilířem v síni U cecku se nacházejí v jedné linii seřazené stalagnáty, stalaktity a stalagmity asi 20 až 30 cm vysoké, zvané Poutníci. Tato řada krápníků je asi 3 m dlouhá a míří od levé stěny síně do jejího středu. Zajímavým způsobem dokumentuje pohyb bloků vápencového masivu. Většina krápníků je podélně i příčně roztržená a proti sobě čnějící pahýly i několik centimetrů posunuty. Zdá se, že směrem do středu síně se pokles dna zvyšoval.

V jz. konci síně na zvýšeném dně se nachází rozsáhlé sintrové jezírko s několika leknínovými sintry kolem malých stalagmitů. Jezírko má rozlohu 2,7x1,6 m. Jeho dno je tvořeno sintrovými kůrami. Hloubka jezírka je 10-15 cm, max až 50 cm.

Na sníženém dně síně pod sintrovými jezírkem se mezi balvany oblitými sintrem nachází vertikální ústí vstupní propástky ke Koncové síni. Tři metry vpravo od propástky se dno zvedá v ústí příčně situované chodbičky. Část vlevo končí po 4 m. Na tomto místě byla později uskutečněna ražba přístupové štoly.

Od polygonového bodu č. 6 ve směru přes ústí zmíněné propástky končí prostora ve vzdálenosti 7 m. Stupňovitá propástka mezi balvany dna, u jejíhož ústí stojí asi 50 cm vysoký stalagmit, klesá závěrečným třímetrovým stupněm na dno Koncové síně, nacházející se 7 m pod úrovní síně U cecku. Před dosažením nejnižšího místa Koncové síně odbočuje vlevo jv. směrem 5,5 m dlouhá odbočka, na jejímž dně jsou uloženy rezavě červenohnědé hlíny terra rossy. S rovněž červenohnědým stropem pěkně kontrastuje řada několika zcela bílých brčkových stalaktitů, z nichž některé mají vlajkovitě excentricky vyrůstající výrazné plošné výrůstky.

Koncová síň vybíhá jz. směrem chodbičkou ke koncovému místu zatím známých partií horního patra k polyg. bodu č. 9. Dno chodbičky tvořené terra rossou pokrytou jen několik mm silnou vrstvičkou sintru, stoupá pod úhlem asi 45o na vzdálenost 6,5 m do výše stropu Koncové síně, tj. 5 m vysoko, kde je sintrem a hlinami uzavřeno.

Odbočka od skalního stropu je přepažena silnou sintrovou kůrou nazvanou Baldachýn, který ji dělí na horní a spodní část. Baldachýn je dokladem staré úrovně hlin, které byly z pod Baldachýnu vyplaveny nebo spíše poklesly.

Z místa polyg. bodu č. 7 nad Koncovou síní bylo prováděno měření hlavních tektonických struktur metodou radiotestu, který ukázal, že tento směr je nejvýraznější a mohl by být z hlediska dalších prolongací nejvíc nadějný.

Do spodního patra existuje množství propojení, z nichž však některá jsou tvořena více metrů vysokými kolmými až převislými stupni. Proto jako přístup do níže ležících partií se používá bu_ propástka se svážnou chodbou pod objevitelským vchodem nebo pukliny Bártovy galerie, přecházející ve své spodní části v krátkou klesající chodbičku k větším kavernám.

Cesta Bártovou galerií ústí do kaverny 5x5 m s polyg. bodem č. 14 a se sedimenty terra rossy na dně. V pravém laloku prostory pod stropy zvedajícími se na okrajích nad sedimenty pouze na 10 až 15 cm, leží destičky barytu s poměrně velikými krystaly na jedné straně. Současně se zde nacházejí zajímavé jehlicovité útvary terra rossy.

Z kaverny vlevo pokračuje nízký otvor pod šikmo klesajícím stropem, ústící po 2 m do chodby před síní U písků, kde se ve vzdálenosti 13 m od otvoru za ohybem rozšiřující se chodby levá sv. stěna šikmo vzhůru zvedá v komínovitou chodbičku, která tuto prostoru propojuje s horním patrem na počátku Bártovy galerie. Na dně prostory jsou zajímavé sedimenty písčitého charakteru. Nejnižší místo síně U písků leží 22 m pod úrovní vchodu ve 411,5 m n.m.

Do chodby před síní U písků k polyg. bodu č. 16 svisle ústí 15 m hluboká propast z Nickamínkové síně.

Na sv. konci se dno i strop kaverny s polyg. bodem č. 14 zvedá a prostora se ohýbá vpravo do větší Centrální síně s výškou stropu asi 5 m. Dole v místě ohybu mezi polyg. body č. 14 a 27 je na stěně větší nátekový útvar, jenž je v jedné úrovni jakoby vodorovně odříznut, takže vzniká zajímavý podhled na útvar zvaný Ledviny. V okolí jsou 2-3 m od sebe vzdálené tři malé v profilu téměř kulaté komínky s průměrem asi 0,4 m, z nichž jeden komínek, z jehož ústí na všechny strany vytékají drobné řásňovité záclonky, byl nazván Řiť světa.

V horní části Centrální síně zprava ústí pod stropem ve výšce asi 4 m jedna z chodbiček z horního patra. Na téže straně jsou zřetelně patrny vrásovitě zprohýbané vrstvičky horniny. V levém horním rohu Centrální síně je ústí klesající chodbičky se dvěma sintrovými útvary na dně. Za nimi je ve stropě puklinovitý komínek. Bezprostředně za ním je dno chodbičky prolomeno do větší prostory nazvané U varhan. Na levé sz. stěně před asi 3 m hlubokým skalním stupněm v místě ústí chodbičky se nalézají křemičité perimorfózy.

Tyto zajímavé unikátní útvary mohly zde vzniknou opět pouze díky blízkosti křemenců. V otevřenějším místě, kde směrem do dutiny kalcit vykrystalizoval do několik cm velikých krystalů, byly krystaly kalcitu potaženy stékající kyselinou křemičitou. Ta je rozpouštěla a současně se na jejich krystalických plochách tvořil křemen. Tak zůstaly zachovány tvary původního kalcitu, zatím co jejich obsah byl rozpuštěn.

Křemičité perimorfózy se nalézají i v jiných částech jeskyně, podobně jako barytové drůzy. Obě mineralogické zvláštnosti Královy jeskyně však byly již od objevu při nekontrolovaných návštěvách sbírány.

Síň U varhan leží asi v polovině mezi v. a z. koncem spodního patra Královy jeskyně. Síň má rozměry 7x9 m s výškou stropu až 7 m. V jejím s. konci splývá po stěně 7 m vysoký krápníkový vodopád, připomínající svými dlouhými pilířky varhany. Varhany jsou nejmohutnějším krápníkovým útvarem Královy jeskyně z doby objevu. Sintrové kaskádovité náteky Varhan končí na dně síně, které zřejmě není stabilní. V důsledků malého poklesu dna došlo k odtržení spodní části útvaru, několik cm širokou trhlinou.

Dno síně mezi skalním stupněm přístupové cesty a Varhany se propadlo, takže vznikl více jak 1 m hluboký propad trojúhelníkovitého půdorysu o rozměrech 1,2x1,2 m.

Ze síně U varhan vybíhají několik metrů dlouhé fragmenty chodbiček s vertikálními komíny. Jv. stěna síně se pod prolomeným stupněm do výše ležícího dalšího pokračování pozvolna snižuje k sedimentům dna. Stěny jsou v těchto místech bohatě pokryty sintrem. Ve stropě síně U varhan je skryto malé ústí chodbičky z horního patra z prostor od objevitelského vchodu. Na dně síně byly nalezeny drobné recentní kosti. Dno síně u Varhan leží 10,7 m pod úrovní objevitelského vchodu.
Jv. směrem pokračuje jeskyně výše položenou partií do síně U varhan. V těchto místech ústí ze síňky za vchodem jedna z horizontálních odboček kolmým stupněm (polyg. bod č. 33). Směrem jz. pokračuje ještě 4 m široká a 6 m dlouhá prostora s třemi puklinovými komínky ve stropě.

Další pokračování od polyg. bodu č. 33 je klesající chodbou kolem skalního bloku. Směrem vlevo ssz. pokračuje Chodba spojky do Nadpatra. Směrem vpravo jv. je hlavní pokračování jeskyně, ústící po 3 m do síňky 4,5 m široké, 8 m dlouhé a 2,8 m vysoké. Ze síně vpravo pokračuje odbočení do vertikálně členitých prostor se stopami zřejmé korozní modelace (Ztracené komíny, Bezejmenné komíny). Zde byl činěn pokus o uvolnění zátky jednoho z komínů (Pracovní komín).
Hlinité dno síně s polyg. bodem č. 40 ke konci klesá. Současně se zvedá strop až do výše 5,5 m. Před ukončením síně je ve výši 4,5 m otvor do partií Nadpatra. Poněkud zúžené pokračování síně dole přechází do Říceného dómu, na jehož dně je větší počet zřícených skalních bloků 1-2,5 m velkých. Strop Říceného dómu je proražen dvěma úzkými otvory do Nadpatra. Z celé Královy jeskyně je právě tato prostora Říceného dómu s Nadpatrem nejvíce ve stádiu destrukce.
Řícený dóm má půdorysné rozměry 5,5x10 m s průměrnou výškou stropu 2 m. Směrem sz. zakončuje úzkou, nízkou partií, končící rozšířením na příčné puklině vlevo zvanou Rotunda, kam ústí z Nadpatra asi 0,5 m široká puklinovitá spojující chodbička. Tato místa byla brzy po objevení předmětem otvírkového zájmu speleologů. Dno Rotundy, jako nejnižší místo v době objevu známých částí Královy jeskyně, leží v hloubce 24 m pod vchodem.

Prolongační perspektivy, využití objevu a problémy ochrany
Jak bylo uvedeno shora, bylo skutečně z některých míst v pozdějších letech objeveno další volné pokračování. Králova jeskyně je součástí jistě většího systému kaveren termálního krasovění, založených na výrazné tektonice, kterou z Květnice a jejího okolí popsal Zapletal (1925, 1939). Hlavní prolongace lze očekávat ve východní části jeskyně ve směru JZ, v západní části jeskyně ve směrech SZ-JV, eventuelně SV. Hlavní směr SV-JZ je významný a je na něm vytvořena i Květnická propast.

Králova jeskyně má výjimečnou polohu vzhledem k tomu, že se nachází na Květnici, hoře opředené pověstmi a známém vyhledávaném místě turistických vycházek nejen tišňováků, ale i turistů z Brna. Nápadná hora zvedající se homolovitě nad Tišnovem uprostřed tišnovsko-svratecké kotliny vábila již v minulém století zcela oprávněně pozornost přírodovědců různých oborů, hlavně geologie, mineralogie a botaniky. Proto autor hned po objevu jeskyně navrhoval zřízení přírodovědné naučné stezky po Květnici, která by sloužila k poučení a uspokojení odborného zájmu veřejnosti. Jako její součást byla navrhována i Králova jeskyně.

Autor navrhoval, aby se jeskyně (Himmel, 1980) stala terénní exposicí Podhoráckého muzea v Tišnově-Předklášteří, kde by zaškolení amatérští speleologové mohli pod kontrolou odborného pracovníka podávat odborné výklady. Geologických a mineralogických zajímavostí je v Králově jeskyni a na Květnici dost k tomu, aby lokalita mohla být využívána malými skupinami studentů pro doplňkovou výuku středních škol.

První část návrhu - ražba nového vchodu do jeskyně štolou do horního patra byla již díky zájmu pracovníků Uranových dolů realizována v pátém roce po objevu. Pro širší turistické využití jeskyně by bylo zřejmě vhodné, aby návštěvníci opouštěli jeskyni jinou, ke dnu spodního patra vyúsťující štolou (Himmel, 1980).

Význam objevu
Objev Královy jeskyně a rozsah hydrotermálního zkrasovění ukázal velkou intenzitu tohoto druhu zkrasovění na Květnici, větší, než se dalo předpokládat na základě dříve známých lokalit. Současně ukázal, že dříve známá Květnická propast není na Květnici ojedinělým jevem a že oba faktory, výrazná tektonika spolu s hydrotermálními pochody krasovění vytvořily na Květnici u Tišnova výrazný podzemní kras. Králova jeskyně posunula znalosti o zkrasovění vápenců na Květnici a stala se pro Tišnovský kras po Květnické propasti novou jeskynní dominantou.

Literatura:
Himmel J. (1959): Výzkum Květnické propasti v Tišnovském krasu. Kras v Československu 2/1959, 32-39. Brno.
Himmel J. (1972): Speleologové na Květnici. Lidé a země č. 12, 539-540. Praha.
Himmel J. (1980): Odhalené tajemství Květnice. Knihovna Květy 44, 14-19. Praha.
Himmel J. (1989): Záchranný výzkum dvou jeskyní v Lažánecko-heroltickém krasu. Československý kras 40, 122-128. Academia Praha.
Himmel J. (1990): Zpráva o záchranném výzkumu jeskyně Psí díra na Čebínce. Československý kras 41, 129-132. Academia Praha.
Kokta J. (1932-1933): Jeskyně na Květnici u Tišnova. Našim dětem I, č. 2, 23-27. Tišnov.
Krejčí J. (1989): Mineralogické zvláštnosti Královy jeskyně. Knihovna ČSS, sv. 13, str. 45. Praha.
kolektiv: Naše tišnovsko - zvláštní číslo, červenec 1972, 1-16. Tišnov.
Slezák L. (1954): Ke genesi dosud v literatuře neznámých krasových jevů na Květnici u Tišnova. Československý kras VII, 63-64. Academia Praha.
Vinš V. (1960): Málo známá krasová jeskyně na Květnici u Tišnova. Kras v Československu 1-1960, 28-29. Brno.
Zapletal K. (1925): Geologie středu svratecké klenby. Sb.st.g.ú. sv.V, 509-548. Praha 1926.
Zapletal K. (1930): K mineralogii, petrografii, ložiskům a geologii západní Moravy. Sb.klubu přír. v Brně, 82-92. Brno 1931.

Summary: The cave on Květnice hill close to Tišnov (Southern Moravia) was found 22 years ago - delayed discovery report
New cave was discovered on Květnice hill near Tišnov in 1972 but the report is now published for the first time. The slightly metamorphosed Paleozoic limestones host number of cavities of different genesis. Some of them such as Květnice Chasm 77 m deep are developed on tectonical fissures, other represent tectonical fissures enlarged by low temperature hydrothermal solutions. These solutions deposited barite, gypsum, amethyst veinlets and siliceous coatings on large crystals of calcite. The total lenght of the cave exceeds 400 m but in this kind of large horizontal and vertical spaces it is difficult to determine the lenght parameter. The cave on Květnice hill represents one of the finest examples of hydrothermaly influenced karst on the area of Czech Republic.

Na úvodní stránku ČSS
CSS main page