Indiánka
Michal Kolčava, Petr Novák - ZO 1-05 Geospeleos

Když jsme v roce 1989 podle článku V.Cílka v časopisu Lidé a Země (ročník 38, č.11) s nadšením "objevovali" podzemní sály pískovcového lomu Bílý Kůň, měli jsme to štěstí, že nás z pozemku Potravinoprojektu, na němž se tato lokalita nachází, přišel, mimo jiných, vyhodit i přibližně sedmdesátiletý děda - pamětník. Po jeho úvodních slovech, například: "ven!", a našich smělých odpovědích, později i dotazech, se rozpovídal na téma "jak jsem trávil volný čas, když jsem byl malý kluk". Jeho vzpomínky na Bílého koně uvedeme v jiném článku (pokud si vzpomeneme). Tohoto článku se týká pouze věta :"Vedlo to do pěkný dálky, až do chodeb, kterejm jsme říkali Indiánka," a gesto, kterým nám označil kde to asi před 60. lety bylo. O dva roky později, kdy jsme zrovna kopali na jednom z mála míst v Praze, a nerušeně a s nadějí čekali na zajímavou prolongaci, dozvěděli jsme se od Václava Cílka o vchodu do jakéhosi objektu v Hloubětínské bažantnici. Vypnuli jsme kompresor, sundali ochranné přilby a odešli úplně někam jinam. Měsíc na to jsme zmíněný objekt prozkoumali, a protože téměř úplně, ale ne zcela naprosto odpovídal dědově lokalizaci, nazvali jsme ho Indiánka.

Indiánka - půdorys

Objekt se nachází v Praze 9 na katastrálním území Hloubětín, v lese zvaném Bažantnice. Jeho čtvercový vchod 1x1 m se otvírá ve vnějším svahu východní větve zářezu, půdorysně odpovídajícímu sevřené podkově. V zářezu jsou místy patrné stopy po divoké těžbě pískovce. Je zde několik široce otevřených komůrek. Dvě jsou zajímavé svými propadlými stropy, čímž vznikly umělé pískovcové mosty. Lze uvažovat, že celý zářez byl původně lemován pásem podzemních lomů. Dnes je ve větší míře přístupný pouze lom Indiánka. V podstatě jde o jednu hlavní chodbu, která v délce asi 50ti metrů lukovitě kopíruje zářez. Původně do ní bylo více vchodů, na což upozorňují mnohé závaly v odbočkách směřujících do zářezu. Pokračování systému do nitra masivu plošiny směrem k Bílému koni se zdá být nepravděpodobné.

Indiánka - příčné profily

Do systému se dostaneme již zmíněným otvorem a před námi se otevře oválná 1,5 m vysoká síňka, označená v mapě jako Vstupní. Z ní vybíhá v. směrem hlavní chodba a jjv. směrem úzká stoupající plazivka, stáčející se po 5ti metrech doprava dolů do malé síňky. Do tohoto místa se nedoporučuje vstupovat alergikům. Na počvě se zde povalují staré matrace, které při pohybu na nich uvolňují značné množství prachových částic. Matrace se do tohoto místa dostaly dalším, dnes zasypaným, vchodem z jižní strany, což bylo ověřeno i metodou HDP (hulákání dvou průzkumníků). Velká část stěn těchto prostor pojmenovaných Věčná loviště je tvořena hlínou vysypaných závalů, které se projevují na povrchu dvěma malými propadlinami.

Vrátíme-li se zpět a máme-li ještě chuť pokračovat hlavním směrem, dostáváme se do 3 m vysoké Myslivecké síně. Předchozí průzkumníci v těchto místech podlehli náporu dobrodružství a propadli alkoholu. Odtud název. Síň je ve výšce 1,5 m částečně přepažena dřevěnými podlážkami určenými nejspíše k rozšíření těžby do výšky. V síni se chodba začíná mírně svažovat dolů. Po pravé straně je menší prostora se dvěma ochrannými pískovcovými pilíři. To je typické pro chaotickou divokou těžbu, všeobecně známou zejména z Proseka. Prostoru velice romanticky doplňuje zával projevující se i na povrchu. Za závalem by mohlo existovat pokračování dál do nitra plošiny.

Podobné prostory jsou i napravo od následující Bezdomovcovy síně, jež je uzpůsobena k příjemnému posezení bezdomovců, fetu chtivé zhýralé mládeže či speleologů diskutujících o dalších, stejně vydařených akcích. Prostředí zde připomíná nově zřízenou skládku v přírodní rezervaci u Bubovic. Bezdomovcova síň je druhou nejvyšší prostorou v systému, neboť dosahuje výšky 2,4 m.

Další části jsou už jen nízké chodby přecházející do plazivek. Jejich dno je zaneseno mocnou vrstvou písku. Chodbičky jdoucí do levé strany (do zářezu) končí v hliněných závalech. Poslední levostrannou odbočkou je Kosťová chodba, která opět připomíná menší skládku. Kromě klasických skládkovin tu můžeme spatřit i kosti čehosi. Proti Kosťové chodbě vychází Vinnetouova plazivka, postupně se zužující na neprůlezný profil. Rozšířené pokračování je však viditelné.

V celém systému, ale hlavně v předních částech, jsou patrné záseky po nástrojích, kterými se tehdy pracovalo. Místy vidíme malé výklenky, snad na kahany či na louče.

V lednu 1994 jsme systém zmapovali v měřítku 1:100. V tomto měřítku bychom v následujících letech chtěli zdokumentovat všechny objekty v prostoru "Severní terasy", sahajícím od Střížkova přes Prosek k Jenštejnu. K mapování jsme použili závěsný kompas s dvougrádovým dělením, sklonoměr s dělením 0,5 grádu a desetimetrové pásmo. Další parametry mapování:

- počet bodů: 33
- počet záměr: 41
- celková délka polygonu: 167,89 m
- nejdelší záměra: 9,37 m (mezi body 4-5)
- nejkratší záměra: 0,85 m (mezi body 1-1A)
- nejvyšší místo: 0.00 m (v bodě 1)
- nejnižší místo: -2.55 m (v bodě 23)

Výpočet a vyrovnání provedl David Kaifoš pomocí svého programu Barbora, jehož výpis výsledků jsem uvedl výše. Z nich vyplývá, že Indiánka je čtvrtým největším dnes přístupným pískovcovým podzemním lomem na území Prahy. Bohužel, pražské podzemní lomy trpí díky blízkosti civilizace zvýšenou návštěvností občanů s vyvinutými demoličními sklony. To je viditelné zejména v Močálce (Speleo 12) a Americe I (Speleo 8). Taktéž černé skládkování se zdá být nevhodnou poctou pro tyto důlněhistorické památky. Nestály by za lepší ochranu ?

Na úvodní stránku ČSS
CSS main page