Historický podzemní objekt v Praze - Šárce
Vladimír Daněček, Jakub Bohátka, Václav Cílek

Lokalizace
Dokumentované podzemní prostory polního letiště se nalézají v horní partii Šáreckého údolí, asi 1 km západně od konečné smyčky tramvají v Liboci, v pískovcovém svahu na úrovni žlutě značené turistické cesty v lesoparku. Tato cesta je souběžná se státní silnicí na Slaný a Chomutov.

Vchody do pozemních prostor jsou situovány na horní hraně rozsáhlé louky svažující se k Divoké Šárce.

Historie vzniku
V roce 1943 získali Spojenci převahu ve vzdušném prostoru a zahájili soustavné ničení vojensko-průmyslového zázemí Třetí říše. V této době se do podzemí začínají stěhovat celé průmyslové závody a vojenské objekty.

V severních Čechách se buduje pověstný Richard i méně známý Rabštejn. Nacisté hloubí podzemní objekty v Býčí skále a Výpustku v Moravském krasu. V Českém krasu se rozbíhá projekt podzemní továrny v lomu Alkazar u Hostimi a na Amerikách u Karlštejna. Jako podzemních dílen je využito odstavených tunelů sázavské trati. I v Praze vzniká několik podobných podzemních objektů. Soustružnická linka začíná pracovat v Branické skále, v Prokopském údolí je položen základ podzemní továrny Junkers, kterou Němci nikdy (jako většinu podobných objektů) nedokončili. Ve starém pivovarském sklepu pod Klíčovem (později dělnická ubytovna "Vackov") je umístěn velín Kbelského letiště, který je později přenesen do Višňovky západně od bývalé cihelny v Hloubětíně. Na řadě míst vznikají podzemní kryty a palebná postavení např. v Praze na Proseku za objektem ČKD Kompresory jsou dodnes přístupné chodby stanoviště protiletecké obrany.

Pro většinu německých podzemních objektů technologického charakteru je typický tunelovitý profil důlních děl, uspořádaných do víceméně pravoúhlé sítě. Tento půdorys zachovávají německé podzemní objekty v Paříži, Holandsku, Německu, Rakousku i u nás. Je to dáno tím, že byly projektovány stejným týmem důlních specialistů z Freibergu v Sasku, kam byly sebrány archivní materiály včetně českých (Richard). Tento projekční tým však nebyl vždy zárukou úspěšnosti realizovaných děl. Jako příklad tragicky podceněné geologické situace vedoucí k destrukci důlních děl vlivem bobtnajícího jílovcového podloží a přílišného odkrytí četné drobné tektoniky lze uvést právě továrnu Richard.

Z tohoto pohledu představuje podzemní objekt v Praze-Šárce naprosto typickou stavbu menšího rozměru. V současné době je to však pravděpodobně společně s Branickou skálou poslední volně přístupný objekt svého druhu.

V Prokopském údolí a na Rabštejně sídlí vojáci, velín ve Višňovce byl zavezen. Německé objekty v Moravském krasu slouží jako vojenský objekt (Výpustek), sýrárna (Michalka) nebo byly zničeny (Býčí skála). Snad jen dříve utajovaná podzemní továrna u Děčína bude dál sloužit jako skladiště. Podzemní prostory v Alkazaru a v Richardu fungují či fungovaly jako úložiště převážně radioaktivních odpadů. Bohužel i šárecké podzemí bylo v nedávné době využito jako úložiště chemického odpadu.

Při dokumentaci podzemí (NTM) bylo na existenci značně porušených plechových barelů se zabetonovanými pouzdry (krabičkami) obsahujícími chemickou látku upozorněno příslušné oddělení policie, Obvodní HS a Magistrát města Prahy. Do současné doby autorům není znám charakter chemického odpadu ani "majitel" skládky.

Geologická situace
Šárecký potok se hluboce zařezává do malebného epigenetického údolí Divoké Šárky a přitom proráží pestré souvrství proterozoických, paleozoických a mezozoických hornin.

V okolí podzemního objektu vystupují zejména nepravidelné čočky proterozoických buližníků kralupsko-zbraslavské skupiny svrchního proterozoika. Ty jsou obklopeny méně odolnými polohami prachových a drobových břidlic, které rovněž patří kralupsko-zbraslavské skupině. Měkká morfologie bočního údolí Šáreckého potoka pod objektem svědčí o uplatnění právě těchto hornin. V širším okolí dále vystupují ordovické břidlice i pověstné ordovické křemence, lámané přímo u Džbánu jako materiál na dlažební kostky. Na ordovický vulkanismus, který je v této oblasti vyvinut i v kyselém vývoji, jsou vázána drobná ložiska železných rud, jež dala jméno Červenému vrchu. Zbytky hornických prací můžeme pozorovat zejména v boční rokli mezi Vokovickou ulicí a tramvajovou smyčkou a v CHPV Jenerálka, kde je dokonce drobná štolka. Další drobná podzemní prostora nejistého účelu leží ve starém křemencovém lomu u lesní cesty od budovy Aritmy do Šáreckého údolí.

Nejdůležitějším podzemím Šáreckého údolí je dokumentovaný objekt, ležící pod relativně úzkou plošinou mezi současným okrajem lesa a státní silnicí na Slaný. Jeho podzemní prostory jsou vázány na asi 20 m mocnou, vodorovně uloženou polohu křídových pískovců. Mezozoické souvrství je v závislosti na paleoreliéfu a místním vývoji vyvinuto značně nepravidelně. Bazální část souvrství, tvořená pravděpodobně málo mocnou polohou peruckých jílovců, není nikde odkryta. Můžeme však předpokládat, že leží těsně pod silničkou od tramvajové smyčky k objektu. Jako v celém pražském okolí je indikována pramennou linií řady drobných pramenů a mokřisk, jejichž vydatnost je obvykle menší než 0,1 litru za sekundu.

Báze křídy leží hluboko pod povrchovými partiemi Šestákovy a Kozákovy skály, které v době křídové transgrese musely vyčnívat nad mořskou hladinu jako ostrovy. Oblast Pražské kotliny skýtala v této době zajisté impozantní pohled na mělké moře útočící od severu na členitou, ale poměrně plochou krajinu na jihu pokrytou brakickými močály. V předpolí pevniny se táhl pruh ostrovních skalisk mezi Libocí a Ládvím, které mořská transgrese postupně zakryla perucko-korycanskými pískovci a bělohorskými opukami. Během terciéru a počátkem kvartéru byl starý povrch postupně exhumován a došlo k přehloubení Šáreckého údolí.

V místě podzemního objektu se zachoval plochý denudační relikt spodní části křídového souvrství, který zde vytváří poměrně strmý svah o celkové výšce okolo 15 m. Důlní díla jsou ražena pravděpodobně jen několik metrů nad bází souvrství. Prochází masivními, špatně vrstevnatými, nažloutlými až rezavými perucko-korycanskými pískovci, které v sobě místy obsahují hruběji zrnité, případně zarezlé partie. V příčné chodbě č.I můžeme pozorovat pískovec s plochými, asi 1 až 2 mm silnými, diageneticky zmáčknutými útržky bílého jílu o ploše až 10 cm2. Jedná se o obvyklý typ bílých křídových zvětrávacích horizontů spláchnutých v podobě jílových útržků z nedaleké pevniny.

Sedimentace v místě podzemního objektu se projevuje jako klidná, vyrovnaná sedimentace mořského zálivu v poměrně monotónním vývoji. Tektonické postižení důlního díla je menší, než je na okrajích křídové plošiny obvyklé. Postižení plouživými pohyby je malé. Důlní dílo je celkově velmi stabilní a suché.

Z hydrologického hlediska jsou zdejší pískovce dobře propustné. Voda se vsakuje na nepropustné hydrologické rozhraní, které je tvořeno buď peruckými jílovci nebo přímo zjílovatělým proterozoikem a vyvěrá ve svahu na horizontální nebo subhorizontální vrstevní linii ležící mělce pod silničkou.

Popis podzemního objektu
Podzemí bylo budováno jako týlové zabezpečení polního letiště a je tvořeno dvojicí dlouhých chodeb a čtveřicí příčných spojovacích chodeb.

Dlouhé chodby (v plánu označeny A a B) jsou vyraženy kolmo do svahu, chodba A přechází v závěru v úklonnou jámu ústící na povrch uvažované letištní plochy. Hlavní, téměř rovnoběžné chodby, jsou vzájemně propojeny již zmíněnou čtveřicí příčných chodeb (označených v plánu č.I až IV). Chodby II až IV jsou přetnuty chodbou C, rovnoběžnou s úvodní dvojicí chodeb A a B (viz plán prostor).

Tento základní systém chodeb byl dále doplněn objekty technického charakteru, z nichž za zmínku stojí především vstupní partie.

Východní vstupní objekt (blíže k městu) byl opatřen mohutným betonovým osazením s šikmou plochou nad vchodem, kopírující sklon svahu. Vstupní objekt je dimenzován pro zajištění podzemních prostor ve válečných situacích a proto je svým charakterem podobný objektům betonových pevností našeho pohraničí.

Vlastní vstup tvoří poměrně malý vchod v betonové mase, tvořený pravoúhle zalomenou chodbou, která je s vlastní chodbou A propojena opět malým průchodem (šířka 0,95 m, výška 2,55 m).

Úvodní část chodby A v délce 10 bm je zajištěna na stěnách obetonováním, přičemž si chodba zachovává původní profil.

Ve vzdálenosti 20 bm od vstupního objektu na chodbě A je situována v rozšířeném profilu betonová protivýbuchová hráz, silná 2,4 m. Hráz lze obejít po obou stranách užšími chodbami, ve kterých jsou připraveny betonové zárubně dveří. Za tímto objektem chodba opět pokračuje v původním směru a profilu, a ve vzdálenosti 104 bm plynule přechází v úklonnou jámu (36 stupňů). Tato je od 9 bm betonována a po dalších 9,5 bm se pravoúhle lomí vlevo a z povrchu je zasuta hlinitokamenitým zásypem. Prostor jámy je od hlavní vstupní chodby A oddělen betonovou zdí bez průchodu, silnou 2,5 m, opatřenou při počvě odvodňovacím kanálkem.

Vstupní objekt chodby B je podstatně jednodušší a byl zajištěn původně pouze plechovými dvoukřídlými dveřmi, za nimiž měly být instalovány užší dveře v cihlové zdi. Ve vzdálenosti 21 bm je v chodbě B, shodného profilu s chodbou A, vybudován rovněž protivýbuchový objekt jednoduššího typu, konstruovaný pro zachování stálé průjezdnosti (pro zásobování podzemí?).

Z této situace je pravděpodobné, že vchodový objekt chodby A byl hlavním vchodem s pevnostním zabezpečením, vstupní objekt chodby B byl technického zásobovacího rázu, a buďto nebyl definitivně dohotoven, anebo se přímo v projektu počítalo s jeho lehčí variantou aby v případě nebezpečí mohl být likvidován a tím zneprůchodněn. Z celkového rázu podzemního objektu se zdá být pravděpodobnější, že celé podzemí nebylo definitivně dokončeno.

Všechny chodby v podzemí, v celkové délce 400 m, jsou vyraženy v jednotném profilu v šířce 2,6 až 2,8 m, výšce 2,2 až 2,7 m se samonosnou obloukovitou klenbou. Většina chodeb není opatřena obetonováním a jejich stěny jsou posety stopami po sbíjecích kladivech. Je tedy otázkou, zda li chodby byly původně raženy za pomoci střelné práce a později profil upraven ručně, či zda li byly v celém profilu ručně vysbíjeny. Charakter horniny tuto možnost nevylučuje, typické stržky po trhací práci v podzemí nalezeny nikde nebyly. Je pravděpodobné, že ruční ražba chodeb byla záměrná a měla zaručit stabilitu celého podzemí bez zbytečného narušení nadloží. Ve stěnách chodeb jsou místy patrné mělké vývrty ve dvojicích, které měly být osazeny nosníky pro technický rozvod zjevně však nebyly použity.

V krátkých úsecích chodeb je pro zpevnění profilu použito lehkého obetonování nadvýlomů do požadovaného profilu. Nadvýlomy vznikly především odlučností pískovce po nečetných puklinách.

Ke zbývajícím objektům patří dva mělké výklenky ve stěně chodby A pod úpatím jámy, které jsou opatřené poměrně mohutnými zárubněmi. Prostor jámy je rovněž v poslední příčné chodbě IV oddělen protivýbuchovým objektem se zachovalou možností průjezdu, obdobný s objektem v chodbě B. Proto můžeme linii chodeb B a IV označit jako hlavní komunikaci pro zásobení úklonné jámy, většinu dalších prostor jako skladové zázemí.

V chodbě C, mezi příčnými chodbami II a III, je vyražen 2 m hluboký výklenek s kruhovou vodní jímkou, do níž jsou zaústěny dvě keramické trubky (průměr 14 cm), uložené pod úrovní chodeb.

Závěr
Z titulu výše uvedené výjimečné zachovalosti a přístupnosti by bylo vhodné chránit jako vojenskou a technickou památku, i jako geologický profil.

Důvody ochrany se však nerozcházejí s možnostmi rozumného praktického využití. Po odstranění chemického odpadu by bylo možné využít rozsáhlých podzemních prostor jako sklepy, depozitáře, lapidária. Podobné využití je známo ze zahraničí.

Vzhledem k blízkosti města a možnosti využití stávajících komunikací by podzemí mohlo být využito jako skladovací prostory, podzemní chladírna či sklad ovoce a zeleniny.

Rozhodně by i případné komerční využití prostor bylo rozumnější, než likvidace zavalením či zavezením.

Plán Šáreckého podzemí - Map of Šárka underground

Summary: Historic underground object in Prague Šárka
Underground spaces of field airport are excavated in relict of Upper Cretaceous sandstones. They are composed of two parallel galleries perpendicular to surface slope and four connecting galleries. In spaces, backround of military German airport was situated during the Second World War. The detailed description of geology and equipment is present as well as the comparision with similar objects in Bohemia and Moravia.

Na úvodní stránku ČSS
CSS main page