Zvíkovským podzemím po stopách pana stavitele Pelikána
Jaroslav Cícha

"... a tak oživl i staroslavný Zvíkov. Každoročně přicházejí návštěvníci ze všech koutů vlasti, přicházejí i cizinci a obdivují se starobylému rázu, rozsáhlosti a pevnosti této stavby. Nikdo však neví, že v samém srdci hradu vede vchod do tajné chodby hluboko pod úroveň nádvoří, která jak provedením, tak i položením vzbuzuje hlavně u odborníků skutečný obdiv," můžeme se dočíst v článku Z tajností hradu Zvíkova (Otavan, roč. XIV, č. 2-3, str.28-29, Písek 1933), sepsaném Josefem Pelikánem, bývalým městským stavitelem v Písku. Článek se v romantickém duchu zabývá zvíkovským podzemím a nám byl i impulsem k jeho reviznímu průzkumu.

O podzemí na Zvíkově již odedávna koluje řada pověstí. Původ podzemních prostor v nich bývá přičítán templářům, kteří však na hradě nikdy nesídlili (k domněnce o klášteře templářů na Zvíkově sváděla podoba palácového nádvoří s rajskými dvory klášterů), případně Římanům (a to na základě podoby zdiva nejstarší části hradu se zdivem římských pevností), což je ovšem rovněž blud.

Pod běžnými sklepy v suterénu palácových křídel na Zvíkově skutečně existuje další, ve skále vyhloubené, patro sklepů, a to i přesto, že skalní podloží zde tvoří kvalitní granitoidy středočeského plutonu. Rozlehlá, zčásti zatopená skalní komora je přístupná pod severovýchodním křídlem paláce, nejzajímavější podzemní prostory se však nacházejí pod východním křídlem a tzv. královskou síní. Objeveny byly r.1855 při opravách paláce a po vyčištění sloužily jako sklad potravin a nápojů pro výletní restauraci. Ze sklepů dále vedla ve skále ražená, z větší části však nánosy vyplněná, chodba. Ta neušla pozornosti ani A.Sedláčka, který ve svém známém díle Hrady, zámky a tvrze Království českého(díl XI, str.11, Praha 1897) píše:

"... v ní jsou sklepy hluboké a nákladně překlenuté, jež z nitra svého sychravý vydychují chládek. Jde se k nim širokou tmavou šíjí napřed do podzemí, které jest na tu stranu k řece přízemím; odtud vede šíje, napřed vyzděná a potom ve skále vytesaná, do sklepů dotčených. Ze sklepa vede úzká šíje dále do skály, a to prý byla ona tajná chodba, kterouž páni nepozorovaně utéci mohli."

Teprve r. 1914 tehdejší kastelán Marouš nánosy z chodby vyvozil a tak ji zpřístupnil. Vraťme se však zpět k p. staviteli Pelikánovi a o dalším výzkumu tajné chodbynechme hovořit jeho samotného:

"V létě roku 1928, při návštěvě Zvíkova, sdělil býv. princ Arnošt Schwarzenberg přítomnému profesoru píseckého gymnasia p.Dru Bran. Fleischmannovi, že zkoumal tajnou chodbu společně s Orlickým archivářem p. Pekařem, bratrem známého historika, a že jen s námahou pronikl k jakémusi rozcestí v té skalní temnotě, ale na konec se nedostali. Tyto zprávy podněcovaly zvědavost a proto již příštího roku 1929 v létě, prolezl p.Dr. Fleischmann s pomocníkem p.kastelána Karlem Harvánkem chodbu až na konec. Téhož léta připojili se k výzkumům i p.Dr.Jos.Říha, prof.Akad.gymnasia z Prahy, a p.továrník Bastl z Rokycan, při kteréžto příležitosti chodba i sklepy změřeny. V létě r.1930 jsem se rozhodl tráviti také dovolenou na Zvíkově. Laskavostí p.Dra Fleischmanna byl jsem seznámen s pp.Drem Říhou a tov. Bastlem, načež po předchozí úradě jsme podnikli podrobnou prohlídku celého hradu a na konec vnikli i do sklepení a dále do tajné chodby. Opatřeni potřebným světlem a kamenickým nářadím, postupovali jsme krok za krokem do tajemné a smutné hlubiny, obdivujíce se úžasné práci lidských rukou, které ve zdravém žulovém masivu vylámaly kdysi prostorné sklepení i tajnou chodbu. Pod bývalou královskou síní na východní straně vede zděný vchod do sklepa, valeně zaklenutý na maltu z obyčejného kamene. Jest 1,32 m široký, 1,95 m vysoký a 5,90 m dlouhý. Po schodech nově upravených sestoupí se do vlastního, ve skále z modrozrnné žuly vytesaného sklepení, nepravidelného půdorysu v délce 13,10 m, šířce 3,50 až 5,80 m a výšce 1,80 až 2,10 m. Mohutně působí přirozený masiv skalní klenby, která jest stále orosena kapkami vody, padajícími na slizké skalní dno. Na konci sklepení vylámán jest zvláštní výstupek s kolmou skalní stěnou, v níž vytesán jest kříž, zvyšující pozornost návštěvníka. Vlevo od tohoto kříže zeje příšerný vchod do oné málo známé chodby. Jest 1,30 m vysoký a 0,85 m široký, načež se výška stále zmenšuje až na 80 cm, kde chodba v délce 16,80 m od kříže počínajíc končí. Před koncem asi 4,00 m vylámán jest rozšířený prostor, v němž možno se pohodlněji pohybovati. A právě zde i na konci tajné chodby pracovali jsme kamenickým náčiním v domnění, že se nám podaří objeviti nový otvor, jímž chodba pokračuje. Pro nedostatek volného pohybu a zvláštní stísněnost bylo nám od dalších pokusů upustiti a vraceli jsem se oklamáni a umazáni na denní světlo. Nepodařilo se nám nalézti onen důmyslně ukrytý vstup do pokračování této tajné chodby, já však pevně věřím, že se to podaří v budoucnosti jiným, třeba pouhou náhodou. Zjištěná dosud chodba mění čtyřikráte svůj směr a vede kamsi pod hradní kapli. Jest přímo vyloučeno, aby byla s takovým úsilím a za tak těžkých podmínek vylámána bez předchozí úvahy a bez žádoucího cíle."

Odhlédneme li od naivního romantického pojetí, dostaneme vcelku exaktní popis podzemních prostor (dodejme pouze, že chodba směřuje k jihu). Jak je tedy zřejmé, jde o podzemí nepříliš velkého rozsahu, na němž nejvíce zaujme asi právě uvedený citát výzkumné zprávy. Po našem průzkumu lze o chodbě říci navíc jen tolik, že oproti Pelikánovu přesvědčení končí bohužel slepě a jakékoliv její pokračování je vyloučené. Nejspíše se může jednat o část únikové nebo spojovací chodby, jejíž další ražení se v pevných granitoidech ukázalo být neefektivní a bylo od něj proto upuštěno. A tak ani realistický pohled současné speleologie neumožňuje o mnoho lepší závěr, nežli činí p. stavitel Pelikán:

"Zůstane snad ještě dlouho záhadou, kam ústí tajná chodba z hlubokého podzemí, za jakým účelem byla tak pracně budována a kdo to vlastně byl, který se nebál výčitek svědomí nad tolika útrapami a dojista i lidskými životy, kterých si tato nesporně robotářská práce vyžádala."