Branická skála: historické podzemí
SPEA a Václav Cílek

Na území Prahy zasahují devonské vápence od jihozápadu. U Hlubočep se hlavní synklinorium devonských vrstev uzavírá a na pravý břeh Vltavy zasahují jen menší výskyty odkryté ve vápencových lomech v Podolí a Braníku. Zvláště Branická skála s malebně uloženými mocnými lavicemi kalových vápenců dříve nazývaných branickými (dnes dvorecko prokopské, stupeň prag) patří k pražským dominantám a důležitým SZ výběžkům Českého krasu, který zde zasahuje až do Prahy. Několik zdejších jeskyní zaznamenaných na Mánesově obraze, vystaveném dnes v Anežském klášteře, je odlámáno až na nepatrné zbytky vystupující přibližně uprostřed lomu.

Mapka bránického podzemí - Map of Bráník underground

Údolí Vltavy v Praze vypadalo ještě v 18.století podstatně zachovaleji. Podobně jako dnes spadá Vyšehradská skála přímo do Vltavy, dotýkaly se řeky i skaliska Barrandovy a Branické skály a dokonce i severněji položená skaliska pod Emauzy a u hradu Zbořence v SZ části Karlova náměstí. Branická skála poskytovala již od doby Karla IV. hledaný lomový kámen a zvláště proslulo zdejší vápno, které vyhledávali zvláště štukatéři (pasta di Praga). Původně byla osázena vinicemi a v horní části i chmelnicemi. Jejich pozůstatkem je snad starý viniční sklep při domě č.p.13 u Staré cesty (viz J.Král, Lidé a Země 1972, 3, 126). V prostoru Branické skály se nalézala dnes nezvěstná studna Ocelovka o hloubce 27 m, která jímala síranovou, železitou vodu, pravděpodobně pocházející z černých, graptolitových břidlic obsahujících pyrit. Tato voda byla jako minerálka rozvážena ještě počátkem 20.stol po Praze.

Pravděpodobně v roce 1944 začali Němci v opuštěném lomu Branické skály budovat podzemní dílny či celou továrnu. Z pamětí totálně nasazeného pracovníka víme, že továrna nebyla nikdy dokončena, ale přesto tu nějaký čas běžela soustružnická linka. Vchody do Branické skály jsou střídavě zazdívány a probourávány (v roce 1992 je přístupná). Hlavním vchodem do systému o délce 220 m je vchod označený na mapě jako G. Ve třech továrních štolách a dvou rozrážkách mělo být jádro továrny. Chodby jsou raženy obdélníkovým profilem při výšce stropu i přes 3 m a šířce chodeb až 3-4 m. V místech zvaných "Zával radosti" se setkáváme s vysypaným stropem tam, kde jsou vápence částečně dekalcifikovány a nahraženy křemenokaolinickou zvětralinou (analýza uvedena in Panoš volume, Studia Carsologica, v tisku).

Účel tří krátkých chodbiček za kostelem, které jsou typicky zalomeny, aby případný výbuch bomby nezpůsobil větší škody, je nejasný. Snad se jednalo o skladiště trhavin a nářadí používaných při ražbě továrního systému. Poslední, téměř 50 m dlouhá štola velkého průřezu, leží severně od systému za kostelem. Celkem se tak v Branické skále setkáváme se sedmi štolami o úhrnné délce 295 m. Štoly byly koncem roku 1991 zmapovány pracovní skupinou SPEA při ZO 1-05. Dokumentace je uložena v archivu ČSS.

Literatura:
Soupis geologické literatury in Cháb J. a kol. (1988): Vysvětlivky k základní geologické mapě ČSSR, 1:25.000. Praha jih. Speleologie S.Tůma in Čs. kras 32, 1982.

Na úvodní stránku ČSS