Hlavní menu

Menu sekce ČSS

Levý sloupec

Nácvik záchrany osob z lanových traverzů

27.5.2007 | P. Polák | Speleologická záchranná služba ČSS

Autor: Petr Polák - SZS ČSS stanice Morava

Cílem tohoto příspěvku je nástin záchranářské techniky svěšování osob z lanových (tyrolských) traverzů v případě náhlé neschopnosti lezce překonat traverz vlastní silou. Dále popisovaná technika popisuje způsob svěšení lezce z traverzu s následným slaněním na vhodné místo pod ním. Tato metoda není univerzální, není dostatečně efektivní v obtížně schůdném terénu, u velmi vysokých traverzů nebo při přelaněních nad vodou bez možnosti použití záchranného člunu. Naopak najde použití u relativně nízkých a dlouhých traverzů, kde není možné použít metodu dopravení vlečného lana a tažení lezce i záchranáře k jednomu z kotevních bodů. Při organizaci lanových traverzů je proto vždy nutné předem rozhodnout, jakou techniku záchrany budeme v případě nutnosti používat.

 
1) Úvod
Všichni to známe. Nasadíme jednu kladku na lano nosné, druhou na jistící, zkontrolujeme v rychlosti zámky karabin a hurá do hlubiny. Jednu věc je však důležité si předem uvědomit. Jakým způsobem budeme řešit případnou záchranu osoby z traverzu a jak se na tuto akci předem připravit? Rozhodneme-li se pro záchranu lezce svěšením z lana a následným slaněním na vhodné místo pod traverz, může být odpověď na tyto dvě otázky následující.

2) Přípravná opatření
Aby byla záchranná akce efektivní, vyplatí se předem připravit jeden kladkový komplet pro záchranáře, který bude předinstalován a zajištěn na lanech u kotvícího bodu, od kterého bude vhodnější záchrannou akci uskutečnit. V karabině spodní kladky bude instalováno lano dostatečné délky pro slanění s lezcem z traverzu na dno a napytlované ve speleovaku se šnůrou a karabinou pro jeho rychlé zavěšení do centrální karabiny sedacího úvazu záchranáře. Konečně na tomto laně těsně pod kladkou bude instalována zajištěná slaňovací brzda s karabinou, do které se záchranář přímo zavěsí.
Toto opatření je dobré provést z následujícího důvodu. Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od svěšování osob z vertikálně instalovaného lana není na traverzu možné se dostat do výhodnější vyšší polohy nad zachraňovaného lezce. Lezec i záchranář se vždy nacházejí ve stejné výškové úrovni a tudíž transport lezce směrem nahoru pro jeho odepnutí z kladky je velice omezený. Výhoda dorazivšího záchranáře již v zajištěném slanění umožní soustředit se pouze na svěšení lezce a poté okamžitě zahájit jeho transport na bezpečné místo.
Dalším výhodným opatřením je výhradní použití expresky jako spojovacího článku centrální karabiny sedacího úvazu každého lezce s kladkou. Moment pouhého odříznutí lezce od kladky totiž mnohonásobně usnadňuje celý akt svěšování, jelikož lezce stačí v kritickém okamžiku pouze přidržet, nikoliv nadzvedávat a ve vypětí vycvakávat z karabiny.
U lezců pro překonávání traverzů bývá snaha mít spojovací článek mezi centrální karabinou a kladkou co nejkratší (pouze karabina), aby získali maximální efektivitu při práci s ručním nebo nožním blokantem. Použití expresky by mělo být pro každého organizátora traverzu z výše uvedeného důvodu pravidlem. Pro zkrácení spojovacího článku může organizátor doporučit přehnutí jedné nebo raději dvou expresek na polovinu.

 

3) Popis techniky
V případě záchranné akce se záchranář zapne do připravené zajištěné slaňovací brzdy a současně na sebe zavěsí vak s lanem pro slanění. Záchranář je plně vybaven pomůckami pro jednolanovou techniku, navíc potřebuje 4 karabiny a smyčku délky cca 5 m pro pozdější manipulaci se zachraňovaným lezcem. Při zatížení lana musí záchranář počítat s vyšší rychlostí pohybu na traverzu, takže použití rukavic je více než vhodné. Pokud je lano vedoucí k lezci ještě strmější, je nutné pro sestup použít slaňovací brzdu založenou způsobem ke slaňování na zatíženém laně.

 

Záchranář se pomalu přibližuje k lezci. Po přiblížení pak ve vhodné vzdálenosti pojistí svoji kladku blokantem z důvodu zachování dostatečného manipulačního prostoru při další práci s lezcem. Totéž před tím provede s kladkou lezce, pokud ji ještě nemá blokovanou.
Dalším krokem je propojení centrálních karabin lezce a záchranáře pokud možno co nejkratším spojovacím článkem. 2 nebo 3 karabiny by měly být plně dostačující. Čím kratší spojovací článek vytvoříme, tím méně práce budeme mít při následném svěšování.

 

Poznámka: použití obrtlíku, tak, jak je demonstrováno na fotografii, není samozřejmě podmínkou.
Záchranář nyní umístí jednu karabinu na nosné lano a jí protáhne smyčku. Jeden konec smyčky vepne do centrální karabiny lezce a na druhém konci vytvoří oko pro nohu. Nyní jistě oceníme výhodu použité expresky, která nám poskytuje nižší pozici lezce od nosného lana.
Poznámka: nemá smysl používat horní pojistné lano traverzu, jelikož při přenášení váhy na něj dojde k přiblížení obou lan k sobě a poziční výhodu tím ztratíme.
Jak už bylo řečeno, při svěšování lezce touto metodou jej nebudeme nikterak nadzdvihávat, a proto je výhodnější použít na nosném laně prostou karabinu, která kladě při spouštění větší odpor než jakákoliv kladka. Poslední důležitou věcí je nastavení správné délky pedálu, abychom byli schopni po odříznutí spustit lezce přenesením váhy z pedálu do centrální karabiny záchranáře.

 

Stoupnutím do pedálu nyní záchranář vytvoří protiváhu vuči centrální karabině lezce. Tímto dojde k odlehčení kladky a expresky lezce. Nyní může záchranář lezce přeřezáním exprezky snadno odříznout od jeho kladky.

 

Následným uvolněním váhy z pedálu si záchranář posadí lezce do své centrální karabiny. Po zrušení svěšovací karabiny a pedálové smyčky může záchranář okamžitě zahájit slaňovací proceduru, kterou zakončí šetrným uložením lezce na předem vyhlédnuté místo na zemi. Při použití nejběžnější slaňovací brzdy STOP bude určitě nutné použít přídavnou brzdnou karabinu. Bez ní může být sestup velmi nebezpečný, protože brzda může při zatížení dvěma osobami enormně prokluzovat, a to zejména při použití nového lana s polyamidovým opletem. Je také nutné udržovat optimální rychlost sestupu vzhledem k zahřívání slaňovací brzdy. Při delších slaněních je třeba počítat s chlazením vodou. Vodu můžeme mít předem nachystanou v PET láhvi, která může být uložena například ve vaku se záchranným lanem.
Poznámka: při cvičné záchranné akci tohoto typu z traverzu v Zádielu byly použity na chlazení 2 litry vody při 350 m slanění.

   

4) Shrnutí
Jak již bylo řečeno, tato metoda najde použití u relativně nízkých a dlouhých traverzů, kde není možné nebo je komplikované použití metody dopravení vlečného lana a tažení lezce i záchranáře k jednomu z kotevních bodů. Co se týče časového hlediska, je výše popisovaný způsob záchrany velice rychlý. Samotný akt svěšení lezce je díky uvedeným opatřením v podstatě minutovou záležitostí, ikdyž je potřeba jej také předem nacvičit. Potom záleží na délce a výšce traverzu, které jsou hlediskem pro časovou prodlevu dopravy záchranáře k lezci a dále slanění na zvolené místo.

Uvedená fakta a poznatky byly prakticky odzkoušeny na cvičném traverzu délky 120 m a výšky 12 m kolegy J. Pernicou a S. Kovačičem (oba SZS ČSS stanice Morava), kterým tímto děkuji za ochotu a faktické připomínky.

(foto: P. Polák, 2007)

Kolik je dvakrát dva? (ochrana proti spamu):

Vložit komentář
Jméno:  (přihlášení uživatelé vyplňovat nemusí; vaše IP nebude zobrazena, pokud jste přihlášeni)
E-mail:
Komentář:
   
 Karel Kocourek06.06.2007, 22:03
Tak tohle jsem náhodou už dřív počítal a dospěl k zajímavým výsledkům. Tyroláky (ovšem z pružného nylonového lana) reagují tak, že přírůstek síly v lanech je často i nižší, než přírůstek užitečného zatížení. Člověk si představí rozklad sil, pravidlo 10% a očekává drastické výsledky, ale ve skutečnosti je to tak, že při zvyšování tíhy břemene se zatěžovací obrazec mění v příznivém smyslu vlivem prodloužení lan. Největší síla se typicky vyvodí už při samotném předpínání.

Příklad 1: Zádielský travers. Síla v superstatickém laně se po zatížení druhým lezcem zvýšila zhruba ze 7000 na 8000 N (měřeno v horním kotvení). Vzhledem k tomu, že se jednalo o lezce s vakem obsahujícím 300 m lana (cca. 20 kg), mohl přírůstek síly odpovídat zhruba jeho tíze.

Příklad 2: Pivní travers, 180 m. Během přípravy jsme si nechali poslat zatěžovací charakteristiky použitých lan ze SingingRocku. Z výpočtu (se zahrnutím hmotnosti a pružnosti lana) vyšlo, že při předpětí vahou 2 mužů přes kladku na 1800 N (v každém laně) bude při zatížení 100 kg (2 lana) v nejkritičtější poloze síla v horním kotvení 2110 N, při zatížení 100 kg (1 lano) 2540 N a při zatížení 200 kg (1 lano) 3430 N.

Tím nechci navádět k bagatelizování problému. Předběžné výpočty jsou na místě a i zmíněných 3430 N znamená, že kotvení musí být precizní a mnohonásobné.

Něco jiného by bylo, kdyby se použilo nepružného (např. ocelového) lana. Pak by samozřejmě síla odpovídala několikanásobku užitečného zatížení, ale to se dostáváme někam jinam.
 majkl   (IP proxy: 217.11.255.74 - ea-hotel-manes.cust.casablanca.cz)05.06.2007, 22:41
Nedalo mi, a v noci jsem přemýšlel o těch traverzech. Představuji si, že do mrtvého bodu sjede např. Eda Korunka a tam dojde k problemu. Lano je natažené podle nějakých pravidel, to je jasné. Co se ale bude dít s kotevními body pokud k takovému overweighted zraněnému přijede záchranář se svými dalšími 80kg ? Doplnit traverz o další lano ? Narážím spíš na to že kolikrát nemůžeme předem zkontrolovat nosnost daných kotevních bodů. Pokud dojde k problemu třeba v -700m, každý si setsakramentsky zváží jakou taktiku použít... Take care
 majkl   (IP proxy: 217.11.255.74 - ea-hotel-manes.cust.casablanca.cz)04.06.2007, 22:32
Ahoj, konstatuji, že se alespoň něco děje... možnou záchranou z traversů (hlavně těch špatně napnutých) jsme se zkoušeli zabývat již v Dolňově stodole, ale tam se jednalo o slanění pár metrů na zem. Manipulaci s nožem doporučuji nacvičit úplně všem jeskyňářům, néé jenom záchranářům (ti už to ostatně perfektně ovládají, že). Akci ZDAR Majk
 petr31.05.2007, 11:54
Oki Franci. V pohodě. Je zajímavé si poslechnout i jiné názory.
 franci musil30.05.2007, 14:56
Re: Petrovi Polákovi. Ten článek o záchrance je napsaný opravdu dobře a do detailů. Měl jsem jen prostě technickou poznámku. Tak se nezlobte. franci.
 franci musil30.05.2007, 11:37
Re: Karlovi K: Já bych se nerad prohrabával k technickým detailům. Je samozřejmě dobře, že se něco zkouší. Pokud bude ťuhýk 5m nad zemí tak jo, ale když byde vysoko jak třeba v Zadielu, tak to dlouhé lano musí být nachystáno tak jako tak. Tak jako tak je přítomna vystrojovací repšňůra, kterou se nosná lana natahují. Zachránce může přijet s napytlovaným lanem (stejně tak musí přijet) a táhnout pomocnou šňůru za sebou, kterou se přitáhne tažné. Tam je problém jediný, zamotání šňůry do nosných lan. V podstatě se nic neděje, protože má ještě to napytlované lano.
Věřím, že veškeré záchranky se řeší na místě a na místě se taky řeší nejjednodušší postup s ohledem převážně na postiženého a né na to, že my to strašně umíme právě takhle. Když se borec někde dusí v úžině, nebo pod šutrem, je zdravější lano vzít do teplejch a zabrat než sestrojovat třeba kladkostroj.
Ta poznámka o noži a dvou napnutých lanech možná byla srandovní, ale dost praktická. Po odříznutí expresky dojte tak ktroch k zhoupnutí obou účastníků a znáš to jen tak z úleku rozhodíš ruce....Jeden horolezec při výškových pracích jet tak z úleku rozhodil ruku s flexou a už to nerozchodil.
 Karel Kocourek29.05.2007, 22:08
Haha, konečně se někdo pochlapil a napsal něco pěkného o technice!

Re: Franci: Pokud se jedná o travers v délce pár desítek metrů, tak samozřejmě lze na lano poslat záchranáře nesoucího konec vlečného lana, kterým pak budou společně s ťuhýkem přitaženi ke kotvení. Jenže jakmile jde o mnoho desítek metrů, tak a) další dlouhé lano nemusí být k dispozici, b) i kdyby bylo, záchranář musí při přiblížení k ťuhýkovi překonávat tah prověšeného vlečného lana. Tah lana se dá zmírnit vodícími kladkami v pravidelných intervalech, ale ty zase musejí být k dispozici a nedají se například použít, pokud by nosné lano bylo napojováno uzly.

K použití expresky v sedáku: Kromě ulehčení záchrany, jak je popsáno v článku, je ještě výhodná v jedné věci. Lezec jedoucí v sestupné části traversu má svůj centrál kolmo na lano, pak je expreska, pak karabina opět kolmo na lano a kladka podél. Všechno do sebe perfektně zapadá a lezec nejede bokem. Při změně do výstupu se lezec otočí na záda hlavou napřed (což je nejefektivnější výstupová pozice) a ohebnost expresky zabrání křížení karabin.

Na druhou stranu je expreska přece jen choulostivější než kovový článek. Dovedu si například představit, že lezec několik počátečních metrů od nástupu brzdí pomocným lanem a při pokusu o rozjetí jej odhodí tak nešťastně, že to sklouzne přes expresku a přetaví ji. Stejně tak ji může předřít během výstupu o nějaký jiný materiál (třeba pedál) z nepozornosti. Osobně jsem dlouhé traversy jezdil vždy s expreskou a zároveň jsem se ještě jistil další nezatíženou kladkou v dlouhém ocasu za tandemovou kladkou. Ale pozor, případné brzdění rukama je třeba provádět až za veškerým materiálem, který na nosném laně máme.
 petr29.05.2007, 09:18
Franci, hned v prvním odstavci je uvedeno to, v kterých případech není tato metoda efektivní a v kterých naopak je. Zřejmě jsi to přehlédl. Dále se rozumí, že osoba-záchranář by měla být natolik způsobilá, aby dokázala náležitě zacházet s nožem. Jinak jí samozřejmě provádění takových úkonů nemůžeme svěřovat.
 Spider29.05.2007, 09:13
Perfektní instruktáž, super fotky. Dík.
 franci musil28.05.2007, 22:20
No nevím.
Předpokládám, že postižený je také na kladce. Myslím si, že příjezd záchranáře a odvlečení obou jako nepojízdného vláčku obslužným personálem na některém konci traverzu je rychlejší a bezpečnější. Pokud bude postižený někde nad křovisky, nebo vodou, stejně jej musí někam odsmýkat, kde tato metoda použít půjde. Metoda je však použitelná v případě poruchy kladky postiženého, nebo absenci obslužného personálu, eventuelně při nevhodném místě při nástupu do traverzu.
Dál si myslím, že bych manipulaci s nožem v blízkosti dvou dost napnutých nosných lan velmi výrazně nedoporučoval.
Technický kontakt: admin (zavináč) speleo (tečka) cz
Valid XHTML 1.0! Valid CSS!