Hlavní menu

Menu sekce ČSS

Levý sloupec

Varování Speleologické záchranné služby ČSS!

7.8.2006 | R. Šebela | Speleologická záchranná služba ČSS

Z důvodu dlouhotrvajících silných dešťů Speleologická záchranná služba varuje před nebezpečím zvýšení hladin podzemních vod v jeskyních a podzemních prostorách. Výrazně doporučuje zvážit a omezit činnost v podzemí související s vodními povrchovými a podzemními toky. Naléhavá je zejména situace v Moravského krasu.

Roman Šebela
náčelník SZS ČSS


Kolik je dvakrát dva? (ochrana proti spamu):

Vložit komentář
Jméno:  (přihlášení uživatelé vyplňovat nemusí; vaše IP nebude zobrazena, pokud jste přihlášeni)
E-mail:
Komentář:
   
 franci musil   (IP proxy: 194.108.139.238 - 194.108.139.238)21.08.2007, 16:52
Hele wouku, co se neumíš podepsat: Tady to už 14 dní oficiálně nefachčí. Pojď přenést diskuzi sem:http://www.speleo.cz/
francimus ubohý.
 wouk   (IP proxy: 84.42.230.20 - static-84-42-230-20.net.upcbroadband.cz)16.08.2007, 01:28
jen bych dodal, že mobil má tu výhodu, že (pokud je venku na signálu) záchranářům může přesně sdělit svoji polohu. občas není tak uplně jasné, kudy a do které jeskyně ten někdo vlezl, takto je alespoň místo známé. jinak samozřejmě mobil nijak nepomůže, nemá nohy ani ruce :)
 Franci Musil29.08.2006, 00:07
Mobil ukrytý před jeskyní nikdy nemůže suplovat hlídku na povrchu.
Nikdy jsem netvrdil, že je špatné vlastnit mobil a po výstupu informovat vedoucího skupiny, nebo své blízké o ukončení sestupu. Mobil může mít i povrchová hlídka a průběžně informovat vedoucího, nebo své blízké o průběhu sestupu, výstupu, nebo mimořádných okolností na povrchu a pokud má spojení s podzemím, tak i o situaci v podzemí. Mobil je prostě vynikající věc. Naopak tvrdím, že mobil nikdy tuto povrchovou hlídku nahradit nemůže, ať je ukrytý kdekoliv a jakkoliv pečlivě.
Mobil nemůže být informován, na rozdíl od hlídky na povrchu se situací. Podle bezpečnostních směrnic by měla být hlídka na povrchu seznámena se situací…. Dál se dočtete v bezpečnostních směrnicích pro speleologickou činnost. Mobil nemůže jít za vámi do podzemí a zjistit situaci. Nezavede záchranáře ke vchodu, ani k místu v jeskyni. Neřekne jim, zda si mají vzít čerpadla, potápěčské flašky, nebo krompáče, nebo rovnou volat pohřebák. Mobil nic neřekne o tom, co se kde děje. Mobil vám nemůže jít naproti a upozornit vás na nebezpečí. Mobil vás neošetří, neschová vám věci před bouří a před zloději, neuvaří vám čaj a ani neochrání vaše volně zavěšené lano u vchodu k sestupu.
Zasahující záchranář nebude nikdy hledat něčí mobil, aby si na SMS přečetl, co se kde děje, nebo dělo před vaším sestupem. Zasahující záchranář, pokud vůbec najde jeskyni, kde se stala nehoda a u vchodu nikoho neuvidí, ani pečlivě uschované batohy bude nanejvýš bezradně přešlapovat a možná znechuceně odejde. Pověřená osoba někde v Daleku, nebude nikdy schopna objektivně zhodnotit situaci, jen povolat pomoc. Následným zjišťováním situace se ztratí tolik času, že na regulérní pomoc už bude možná pozdě.
Napíšu, o co vlastně jde. Pokud lezu do blbodíry, pravděpodobně nikdy tu hlídku potřebovat nebudu. V delších jeskyních je to problém. Proto bývají tyto jeskyně uzamčeny. Klíče většinou vlastní příslušné ZO, nebo správy CHKO. Takže by o vás měly vědět alespoň tyto ZO, pokud necítíte slušnost oznámit ZO, že jdete do jejich jeskyní, nebo štol, je to váš smutný problém. Správa CHKOMk půjčuje klíče pouze proti podpisu a členům ČSS, jedná se o jeskyně v konzervaci jeskyňářům příslušné ZO, ale nemá tu povinnost vás hlídat. Jeskyně na Slovensku to mají zařízené obdobně jako v ČR, se svými oblastními skupinami a správami.
Co se týká štol a podzemních děl, tam snad platí báňské předpisy s příslušnými zákazy vstupu a povoleními. Na akci v zahraničí snad uznáte, že v Rumunských horách, ale i jinde je mobil před jeskyní opravdu na nic. Takže jde o divoké akce o kterých se počítá, že vyjdou, tudíž hlídka je zbytečná, pro jistotu a klid svému svědomí se někde nechá mobil a máme výmluvu, že jsme pro bezpečnost udělali vše. Na tom co jsem napsal trvám. Franci Musil.
 Karel Kocourek28.08.2006, 15:37
Tak tím Blbcem, co prosazoval "ukrytý mobil jako hlídku" jsem byl zřejmě já. K tomu bych rád dodal tohle: Účastníků akce zpravidla není dostatek na to, aby někoho ponechávali na povrchu nečinně sedět před dírou. S tím nic nenaděláme. Existují akce, kde skutečná (nejlépe vícečlenná) hlídka je nutná, ale takových je málo. Snad někde na expedicích v odlehlé krajině by bylo rozumnější rozdělit mančaft na víc skupin, takže by vždycky nějaká zůstávala na povrchu a mohla případně poskytnout pomoc. Nicméně běžně se obejdeme s osobou někde na povrchu, která v případě prodlení zavolá kvalifikovanou pomoc. Pořád je to lepší, než nic. Tahle osoba by měla znát podrobnosti o lokalitě, podrobnosti o sestupující skupině, předpokládanou dobu výstupu a měla by být příčetná a odhodlaná v případě nedodržení termínu jednat. A teď k tomu mobilu. Rozhodně je to lepší, než někde nechávat nějaké vzkazy na papíře nebo ústně přes třetí osoby. Mobil umožňuje a) informovat osobu skutečně spolehlivou a znalou lokality, i když nemůže být osobně na místě, b) navíc umožňuje přivolat si pomoc hned od vchodu, pokud by něco šlo špatně, umožňuje se odhlásit i na poslední chvíli, a tedy naopak předejít zbytečnému vyvolání záchranky. Technicky se nám nejvíc osvědčilo posílat SMSky, protože pak lze snadno i dodatečně zkontrolovat obsah sdělení (samozřejmě pokud je dotyčný ponechá v telefonu až do uzavření akce). Je celkem snadné splést si třeba 9 hodin a 19 hodin, nebo při delších akcích zaměnit 9 hodin večer za ráno atd. Všechno tohle se už stalo a jenom náhoda zabránila zbytečnému povolání HZS. Opačná varianta, že skupina bude v prodlení a pomoc kvůli omylu přijde pozdě je ještě mnohem horší. Telefon by měl být spolehlivě funkční po celou dobu akce, tedy je ho třeba dobře zabalit a buď odnést ssebou někam do vstupních partií, nebo dobře ukrýt (aby ho nikdo neukradl, taky pozor na to, že v podzemí jdou baterie poměrně rychle dolů, protože mobil pořád hledá základnu). Já nevím, co je na tom nejasného! Znalá a odpovědná osoba na telefonu je prospěšnější, než náhodně sehnaná osoba u díry, která nemá s celou akcí společného víc, než že ji účastníci ukecali, aby jim dělala "hlídku".
 Romec23.08.2006, 19:39
Doplnění informací k Franciho názoru malé informovanosti: všechny zmiňované informace na www.speleorescue.cz i v novém Speleu.

Roman Šebela
 Kolbi20.08.2006, 12:03
Pane Šenkyřík slušností a dobrým zvykem aspoň mezi jeskyňáři je se podepsat.Co já si o sobě myslím je moje věc!!Rozhodně bych ale z nějakého vyšetření strach neměl.A co Vy?????

(prosím držme se tématu a osobní spory můžeme řešit emailem ale na ty asi už14 dní neumíte odpovídat)
 .18.08.2006, 18:11
Kolbábku - ty si o sobě myslíš, že jsi 100% psychiycky zdravý? Já si to o tobě nemyslím!
 Kolbi17.08.2006, 16:40


No on je taky problém v lidech kteří jsou sami sobě potencionálně nebezpeční.Už jsem to někde psal ale minimálně předseda skupiny lépe vedoucí akce by měl být na 100%psychicky zdravý a fizycky alespoň průměrně zdatný jedinec.

 Franci Musil17.08.2006, 00:20
Po poslední nehodě, minulou neděli, byť na stožáru VN nezbývá mi, než konečně ventilovat jednu dlouho uloženou poznámku:

Toto je opožděný text, kterým jsem chtěl přispět k:
K semináři „NEHODA V JESKYNI“

Seminář „Nehoda v jeskyni“ pořádá Česká Speleologická Společnost (dále jen ČSS) na podzim 2005. Já nabízím ke zveřejnění tento příspěvek, pokud bude o něj zájem a nebude v rozporu s bezpečnostními směrnicemi a stanovami ČSS.

Nehody v jeskyních a na povrchu, prevence a výškové práce.

Protože o tomto tématu bylo již napsáno spoustu řádků, bych nechtěl sklouznout k nějakému opisování, mentorování ani moralizování. Netvrdím, že do bezpečnosti v jeskyních vnáším něco nového, nečekám, že tento příspěvek bude někdo číst a ani nedoufám, že se bude mými radami někdo řídit. Nechci také, aby si někdo myslel, že jde o nějaký útok proti ČSS, nebo konkrétním osobám Společnosti. Bezpečnostní směrnice ČSS jsou sice velmi obsáhlé, velmi dobré, nejsou ale vyčerpávající a ve svém smyslu jsou podle mého názoru dosti sterilní. Největší přínos byla poslední úprava, kdy se přestalo zakazovat, ale jen „výrazně nedoporučovat“ a samozřejmě i vypuštění formulace „nečlen společnosti“ a jeho poučování před každým sestupem (někteří „nečlenové“ mají totiž odpracováno a nalezeno daleko víc, než některé, celé ZO dohromady!). Svůj příspěvek bych chtěl rozdělit na několik zdánlivě rozdílných témat o předcházení situací, které mohou vést k nehodám.
Informování o nehodě: Každá nehoda (ale i mimořádná událost, která nehodou skončit může), která se stala v jeskyni, by se měla nějakým způsobem zdokumentovat. Pokud je to nehoda smrtelná, určitě je to problém z hlediska piety, úcty k mrtvému a jeho příbuzným. Z hlediska prevence je dle mého názoru dost důležité tyto události ne přímo zveřejňovat, ale alespoň mít k nim přístup. Vědomí, že se stal úraz za nějakých okolností, které se daly ovlivnit, nebo předvídat, sice nezastaví jeskyňáře od dalšího lezení do jeskyní, ale zase ideálně ukáže možné důsledky špatného jednání.
Poslední dobu se stalo několik vážných případů, vč. úmrtí horolezkyně v Rudickém propadání a nic se o nich vůbec neví. Čekal bych tyto informace jako přílohu, nebo alespoň jako oznam na stránkách Speleologické záchranné služby (SZS). Zde je však poslední ostrý zásah v Kostelíku před čtyřmi lety. Nic podstatného se člověk nedozví ani ze stránek ČSS atd.
Napsat o nehodě není ostuda, ale prevence. Časopis Speleo a jeho redakce také pořád tvrdí, že nemají žádné náměty a materiál ke zveřejnění. Bylo by to určitě vhodnější a poučnější, než čtení o kanálech. To není hanlivé, jeskyňář, který se ocitne v kanále je také v naprosto nepřirozeném a nebezpečném prostředí.
Neinformování o špatných postupech: Určitá prevence je i objektivně informovat a nevydávat špatné rady. Na stránkách internetového Lezce jeden člen ČSS doslova propagoval nebezpečné způsoby sestupů do exponovaných míst (Babkova metoda), které doslova zaváněly koledováním si o mimořádnou událost. Na těchto a podobných stránkách je zbytečné polemizovat z titulu jednotlivce i když máte co do technické a bezpečnostní stránky pravdu. Řešením by bylo, kdyby tuto činnost dementovala sama ČSS, že s aktivitami těchto jedinců a jejich stránek nemá nic společného.
Jasná pravidla: Hodně jeskyňářů, kteří tady v krasu mnoho jeskyní vydřelo holýma rukama v potu tváře jistě vybudí z pohody pocit, že se jim do jeskyně někdo vloupal a nedej bože i vlezl. Tyto pravidla, informování o vstupech, by měly dodržovat i skupiny mezi sebou v jednom regionu, dokonce i když je jeskyně nezamčená, nebo dokonce nemá ani vyjímku. Jde např. o výskyt CO a jiných plynů, čerstvé sondy, absence žebříků, nebo probíhající odborné experimenty. Vědomí a informace o cizích lidech v naší jeskyni, není pak projev bonzáctví a naopak nevědomí o nich, projevem nenávisti mezi skupinami. Jde o čistě praktickou a bezpečnostní záležitost. Tyto pravidla by se mohla požadovat i na ostatních subjektech, kteří v oblasti působí (správa CHKO, správa jeskyní, lomaři aj.).
Hlídka na povrchu: Na tuto nutnost už dojelo několik lidí, vč. zmiňovaných horolezců v Rudickém. Vedl jsem sáhodlouhou diskusi s Blbcem na stránkách horolezeckého serveru, který prosazoval ve vážně míněném článku jako hlídku ukrytý mobil před jeskyní. Bylo to myšleno tak, aby nemusel z Daleka jezdit člověk navíc, jako hlídka na černo sestupujícím rádobyspeleologům a mrznout před jeskyní. Potom je třeba ukrýt mobil před jeskyní, ze kterého se měli ozvat lidé po výstupu z jeskyně zpět do Daleka hlídce. Pokud by se nestalo, z Daleka by se následně svolala pomoc. S touto hovadinou přišel člen ČSS. Soudnému člověku musí být jasné, že tudy cesta nevede.
Hlídka na povrchu je pro komplikovanou a dlouhou jeskyni (dlouhou akci) naprosto nezbytná. Pro blbodíry, nebo pracovní akce na povrchu, či v blízkosti něj je dobré, aby se o naší činnosti vědělo. Jsou případy, kdy se objeví volný otvor do neznáma, všichni do něj samozřejmě vlezou, protože je to objev. Uspěchaně vedená šachta se pak sesune a z objevu je hned boj o holý život.
Každý sám sobě jeskyňářem: Každý člověk může být jeskyňářem. Rozhodně však nutně nemusí nutně být členem ČSS. Pouze a jen vstup do podzemí má svá pravidla. Poučovat “nečlena-hosta“, jedince, který je aktivnější a má na triku víc odpracovaných hodin, objevů a expedic než mnohé ZO ČSS dohromady, bývá mile srandovní. Občas to vypadá jak buzerace a navíc to nemá žádný efekt. Teoreticky se může stát, že nečlen společnosti v případě nehody nemůže aktivně pomáhat po vzniku nehody (vlézt do jeskyně).
Sólo sestupy do jeskyně: Po posledním úrazu v Tramplerově závrtu je jasné, že nestačí ani vzkaz zanechaný na základně. Už jenom proto, že vzkaz se může přehlédnout, nebo smést pod stůl, na základnu opravdu nemusí ani nikdo přijet. Vzkaz příbuzným je taky zbytečný, protože nejsou většinou obeznámení se situací. Nestačí ani vzkaz v hospodě, protože hospodský má většinou jiné starosti. Pokud má někdo nutkání opravdu sestoupit sám, je dobré to oznámit spolehlivé osobě, nejlépe fyzicky se vyskytujícímu jeskyňáři v oblasti, střízlivému, znalému situace a odpovědnému a schopnému sestoupit za námi, nebo přivolat pomoc. Oznámit kdy lezeme, kdy přijdeme, kam jdeme, co budeme dělat a spoustu dalších užitečných informací. Pokud takového člověka nemáme, je lépe nikam nelézt (například na Silvestra).
Toto je dobré i pro samostatný pohyb po jeskyni. Jdu sice jen pro nářadí na povrch (zjistit vodní stavy, stáhnout lano), ale ostatní by měli vědět kudy jdu, kdy se vrátím. Stejné je to na expedicích, kdy se někdo vrací, aby třeba nezdržoval ostatní. Je třeba, aby se vědělo, kudy dotyčný alespoň jde, kdy opustil skupinu, jakou má výstroj a co kde bude dělat, jaké znamení nechá na povrchu až jeskyni opustí.
V určitých případech je však samostatné lezení v jeskyni dokonce nejbezpečnější. Jedná se však výhradně o vertikální a výjmečně lámavé vertikální propasti, které vystrojuje jediný zkušený člověk. V takovém případě nikoho neohrožuje a není nikým ohrožován a opravdu je lepší a bezpečnější být v takové situaci, v jednotlivém úseku jeskyně sám.
Výběr účastníků akce: S postupem doby ubývají aktivní členové skupin. Naopak přibývá velmi náročných, hlubokých a časově dlouhých sestupů do podzemí nejen u nás, ale i v zahraničí. Vedoucí akcí z těchto důvodů často narychlo sestavují tým z mnoha členů různých skupin, aniž jednotlivé účastníky znají. Výsledkem můžou být nepředvídatelné situace z důvodů reakcí člověka, kterého v podstatě neznáme. O kterém se sice tvrdí, že je velmi dobrý, ve skutečnosti velmi labilní, nebo svérázný. Nelze spoléhat na to, jak vystupuje v rámci vlastní skupiny, na veřejnosti, nebo v hospodě.
Naprosto nevyhovující je, když jeden člen týmu sice má sílu jako býk, výdrž šest hodin a pak se zhroutí a druhý, který bez odpočinku a změn funguje 24 hodin, přitom je ze všech nejslabší a nejpomalejší. Stejně nebezpečný je jedinec, který musí být za každou cenu všude první, přesně jako jeskyňář, který je frustrovaný z toho, že na něj musí všichni čekat. Ideální je poslat takového člověka vystrojovat a spěchajícího jedince naopak nechat na konci. Svým způsobem nedobré je i vědomí, že někteří účastníci jdou do akce se vznešenými cíli (mapování, fotografování, potápění) a ostatní jako nějaký póvl.
Důležité je tyto skutečnosti nezjišťovat a neřešit až v jeskyni, ale na nějaké před akci. Zdánlivě to nemá s nehodami nic společného, ale spěchající začátečník, který nemá čas se ani vymočit, je na chvostu a nechce být v jeskyni zapomenut, může ve spěchu provést mnoho nebezpečných pohybů, kromě toho, že z akce nic nemá. Stejně tak akce prováděné „na doraz“ a „za každou cenu“, ke kterým může neznalost kvalit účastníků sejít.
Klasická pracovní akce: Vytahovat z podzemí tuny sedimentů není záživná práce. Není proto divu, že jí příliš členové ZO nefandí a prací se zúčastňují hosté většinou z řad studentů, kteří po šichtě většinou odcházejí na nějakou exkurzi. Na tom nevidím nic špatného. Horší je, když tito hosté kopou, aby měla ZO vůbec nějakou činnost a k tomu nedostanou ani základní pracovní a ochranné pomůcky a na exkurze se provádějí sami.
Vystrojení jeskyně: Bohužel platí staré pravidlo, že čím se jeskyně vystrojí provizorně, to tam zůstává na stálo. O jaká provizória se obvykle jedná víme všichni. Pokud se jedná o pracovní lokalitu, kde se provádí stabilně nějaká práce, mohla by být vybavená po dobu této činnosti pokud možno pevnými žebříky a uzamykatelným poklopem. Ušetří nás překvapení, které by nás čekalo bez něj ve formě ukradeného nářadí, vylámané výzdoby. Problém je s nutností zachovat výletový otvor pro netopýry. Nevím, jestli je nějaký předpis pro jeho velikost (v nově vykopané lokalitě buď netopýři nejsou, nebo mají jiné cesty a výletový otvor je tudíž zbytečný). Podstatné je, že výletovým otvorem vhazují do jeskyně nezodpovědní lidé různé předměty, láhve, exkrementy, kameny. Tyto věci mohou zůstat a překvapit na nepředvídatelných místech, hrozí spadnutím, ničí žebříky a jsou jako potenciální nebezpečí a proto si myslím, že na poklopu pracovní lokality by tento výletový otvor neměl být.
Kvalita žebříků: V reálu (třeba ve fabrice) mají žebříky své normy. V jeskyni to samozřejmě dodržet nelze, předpisový žebřík se tam někdy i nevejde, ale ten, kdo takový žebřík udělá a do jeskyně upevní by si mohl být vědom odpovědnosti k ostatním, kteří jeho výtvor použijí. Stavitel díla by mohl mít alespoň základní morální a odborné předpoklady použít dostatečně silný materiál kvalitní sváry, dlouhé hřebíky. Bohužel se na tomto místě nemístně šetří, výsledkem jsou žebříky tenké, úzké s dlouhými kroky a jinými vychytávkami. Jestli provádí SZS nějaké monitorování pracovišť a jeskyní v rámci připravenosti na záchrannou akci mohla by si všímat i takových drobností, jako jsou nekvalitní bezpečnostní pomůcky – žebříky. Ty vyloženě nebezpečné by se mohly na místě likvidovat.
Spojování žebříků a jejich kotvení: Bývalo dobrým zvykem při lanových sestupech navazovat předchozí lano do kotvení lana nového. Nevím, proč by měly být žebříky vyjímkou. Pokud jeden žebřík povolí, ostatní mají reálnou šanci jej udržet. Není-li žebříky možné spojit spojkou a šrouby, je dobré svázat je. Není vhodné také kotvení kramlí, nebo hřebíkem to dřevěné výztuže, protože časem vyhnívají. Optimální je provázání lanovou smyčkou kolem kulatiny věnce. Není to ani tak drahé, lanových smyček se válí všude dost.
Lanové žebříky. Jen pokud není jiné vyhnutí, nad cca 10m by neměly být vůbec instalovány, a pokud jsou navíc ve vzduchu, mohlo by se na nich jistit a lezec by mohl mít na těle minimálně popruh s karabinou. Všechny žebříky by mohly být vnímány nejen jako pomůcka usnadňující sestup, ale i jako výrazné usnadnění přístupu v případě mimořádné události. Bohužel se to stále bere jako projev slabošství.
Provizorní pažení: Platí to co pro žebříky, dřevo v tomto případě je nenahraditelné, pokud je do jeskyně vloženo syrové a oloupané a není přímo v sedimentu vydrží dlouho. Nově jsem viděl železné vyztužení, založené betonovými překlady, přivrtané kotvami ke skále či kamenům. Vydrží to možná déle, ale železo se chová jinak, než dřevo (v případě sesutí výdřevy má postižený pravděpodobně větší šanci přežít ve dřevem vytužené šachtě), ale je to stále provizorium. Také jsou kotvy namáhány neznámými tlaky, zejména na střih, takže by mohly mít nějakou základní kvalitu, nosnost a průměr.
Velmi lámavá místa: Ve vertikále se volné bloky většinou pro možnost jejich pádu z osy pohybu jeskyňáře odstraňují. Nelze to ale provádět do nekonečna, protože volný kámen v rozchrastaném prostředí většinou drží řadu dalších volných kamenů. Takže pokud něco nespadne hned, je lépe se v tom více nešťourat a použít třeba pažení, podpěr, sítí, zabetonování, sklíček, hlídat to a jiných pomůcek.
Pokud skupina navždy opouští pracoviště s provizorně zajištěnou šachtou (jedná se samozřejmě o vstupní šachty) je nejen velmi velkorysé, ale i bezpečné tuto lokalitu nabídnout jiné skupině. Překopávání částečně, nebo úplně řícené šachty je nákladné, zdlouhavé, demotivující a nebezpečné. Stejně nebezpečné je provizorní překrytí šachty dřevem a zamaskování hlínou. Toto jsou časované bomby přichystané pro naše následovníky. Opuštěné dílo by se mohlo občas kontrolovat.
Skruže: Relativně nejbezpečnější zajištění vstupních šachet. Zakázat by se mohly spojky se šrouby, které trčí do šachty, stejně tak jako lana, kabely a dráty, které nejsou přichyceny a nacházejí se v ose sestupu.
Výškové práce: Veškeré výškové práce mají ke speleologii blíže, než k horolezectví. Běžných speleologických pomůcek a techniky se zde využije více než horolezeckých, jsou podobné pohyby, zásady, podobné zajištění a malý výdělek. Viděl jsem na vlastní oči mladé horolezce a čerstvé absolventy kurzu výškových prací, jak po tři hodiny nevytvořili traverz se dvěma přepínkami a smysluplně do něj nalézt. Aspoň se jim nic nestalo. Ti, co to přece jen dokázali a výškové práce provádějí neustále narážejí na jediný problém, který spočívá v nedostatku peněz za provedenou práci.
V praxi to probíhá většinou tak, že zakázka je přelévána přes mnoho dohazovačů, což nikoho nevaruje, práci provádí cizí státní příslušníci, kterým to stačí a stejně tak kazí mzdu studenti, přivydělávající si ke kapesnému. Výsledkem je jediné a to rychlejší práce a zanedbávání osobního zajištění kvůli vyššímu zisku. Statisticky lze dokázat, že se v této profesi zabíjejí více horolezci, než jeskyňáři, jež práci provádějí i do vyššího věku. Kdo si neosvojí základní návyky, jako vyhledávat si práci sám, nechodit pod cenu, udržovat základní pravidla bezpečnosti, automatické a rutinní jištění a řemeslnickou šikovnost, nemá zde co pohledávat.
Další všeobecný problém jsou stavební výškové práce, obor, ve kterém se pohybuje nejméně peněz, nejvíce dohazovačů, nejšpinavější práce a nejvíce úrazů. Jsou tu rychle ničené bezpečnostní pomůcky, lana, karabiny, sedáky barvou, maltou, prachem a na nové se nedostává prostředků. Není v silách všech bezpečnostních příruček světa to změnit.
Do této situace pozvolna vstupují bezpečnostní směrnice EU, které v českých podmínkách nejsou absolutně aplikovatelné. Jako misionářský předvoj se zde pohybují akreditovaní bezpečáci s Evropskou bezpečnostní směrnicí na stavbách v rukou, fotografují natěrače na plochých střechách bez přileb a požadují regulérní výpalné. Jako hlavní voj přicházejí výrobní firmy nesmyslných bezpečnostních pomůcek, jako např. automatických zachycovačů (usměrňovačů) pádů. Ba dokonce důvěryhodné firmy se předhánějí s nabídkou nejlepších a nejdokonalejších pracovních pomůcek pro výškové práce s velmi nevýhodnou cenou. Dále jsou to horliví patolízalové z řad nešikovných a neúspěšných výškařů, plodících a aplikujících další a další nesmyslné předpisy, jako je více lan, více přileb, více ochran, nařizují kompletní postroje a umísťují na nich kotevní prvky na ty nejnebezpečnější místa. Například pověstné „usměrňovače pádů“, které vás naprosto přesně usměrní obličejem dolů na místo dopadu.
Výsledkem je všeobecná nedůvěra k bezpečnostním předpisům, které chtějí „jen naše dobro“. Protože nemehlu nepomůže ani sebedokonalejší bezpečnostní systém a ten co opravdu umí, v tomto systému pouze ostrouhá, což je bolest i speleologických směrnic. Je třeba všeobecně trvat na tom, že současné pomůcky a předpisy jsou pro danou práci prostě dostačující, ale to už je jiná kapitola.

Franci Musil
:
Technický kontakt: admin (zavináč) speleo (tečka) cz
Valid XHTML 1.0! Valid CSS!